Článek
Snímky z družice Copernicus Sentinel-2, pořízené 7. srpna 2016 a 5. srpna 2026, zachycují pohoří s odstupem deseti let. Snímek vlevo zachycuje souvislý ledový pokryv, který je pokrytý zářivě bílým sněhem. Naproti tomu snímek vpravo odhaluje tmavší povrch holého ledu posetého úlomky v bledě šedých tónech, přičemž tělo ledovce je zcela odkryté.
Důvodem je poslední zima, kdy v pohoří sněžilo jen velmi málo. Letošní léto je navíc i v oblasti Alp extrémně teplé, a tak už skoro všechen sníh odtál. Teploty se během tohoto léta dostávaly nad nulu i v noci, takže ledovec mohl tát celých čtyřiadvacet hodin.
Podle Italské glaciologické nadace se mezi těmito dvěma snímky čelo ledovcového jazyka Mandrone, který vybíhá z hlavního ledovce, ustoupilo přibližně o 550 metrů.
Situace je podobná také na dalších alpských ledovcích, které letos kvůli vlnám veder a nedostatku sněhu v zimě tají rekordně rychle.
Podle zprávy Autonomní provincie Trento úbytek sněhu v kombinaci se stále dřívějším táním může ovlivnit dostupnost vody v letních měsících a potvrzuje, jak změna klimatu mění nejen ledovcovou krajinu, ale také environmentální a hydrogeologickou rovnováhu alpských hor.
