Letošní vlny veder potvrzují klimatickou změnu, říká klimatolog

Určitě to potvrzují, a dokonce jsou i nad průměrem, který klimatické modely dávají. Dá se opatrně poukazovat na to, že jsme možná svědky toho, že změna klimatu postupuje rychleji, než jsme čekali. Ale nedá se to říct s naprostou jistotou.

Kromě trendu zvyšujících se teplot v důsledku skleníkových plynů si klima samo o sobě zachovává variabilitu, může mít studené a teplé výkyvy, suché a vlhké výkyvy. Ale vlny veder a sucha, která teď sledujeme na celé planetě, se klimatickou variabilitou vysvětlit nedají.

Jde o důsledek klimatického, ale také synoptického režimu. Pokud máme v meteorologii nějakou extrémní událost, tak ji jsme schopni vztáhnout ke klimatologickým statistikám, říká se tomu atribuce. Jde o to, že počasí i klima má nějaký režim, který je ve stabilních časech ustálený, ale stejně nějakým způsobem kolísá, to je ta přírodní, přirozená variabilita. U nás ve střední Evropě se vždy střídaly tlakové níže a tlakové výše. Ale jak se atmosféra více prohřívá díky skleníkovým plynům (více se prohřívá i zemský povrch a světový oceán), tak ty tlakové výše a vzduchové hmoty, které k nám chodí, jsou samy o sobě teplejší. A ještě více se prohřejí ve zdejším slunečném letním počasí.

Zároveň klimatická změna mění charakter synoptických událostí. Za posledních třicet let ubylo tlakových níží cestujících přes naše území, a tudíž ubylo i klasických frontálních systémů s nimi spojených. Naopak přibylo tlakových výší a hřebenů vyššího tlaku vzduchu. Klimatologie zkoumá, zda změna klimatu nějakým způsobem mění širší cirkulační režim atmosféry a zda period s vyšším tlakem vzduchu je více. Zatím se skutečně jeví, že to tak je.

Je to přesně tak. V prvním přiblížení se dá velmi zjednodušeně říct, že tu máme teplo, jako bylo před 30 lety v některých oblastech Středomoří.

Zcela nepochybně to souvisí. Evropská krajina ve změněném, teplejším klimatu prosychá, zápolí s důsledky velmi vysokých teplot, takže riziko požárů hodně roste. Zvláště když někde začne foukat, jako v přímořských nebo horských oblastech, pak se požáry velmi rychle šíří suchými porosty. Režim změny klimatu často přispívá k požárům ještě jedním faktorem, a to jsou nahodilé vydatné srážky. Poslední roky se charakter srážek silně mění z plošných, ale mírných, na silné lokální bouřkové. Prostě nám ubylo těch normálních přiměřených dešťů. Často se pak stane, že na nějaké lokalitě naprší z několika extrémních bouřkových systémů třeba i celoroční úhrn.

V mnoha regionech dokážou tyto náhlé deště vyhnat rychlou bylinnou vegetaci, která v teple a dostatku vody rychle naroste. Potom ale přijde sucho a tato bylinná, sezónní vegetace rychle uschne a vytvoří zápalnou hmotu.

Hasiči se mimo jiné v souvislosti se změnou klimatu bojí toho, že jak nemáme v zimě sníh, tak to, co na podzim uschne, vydrží suché a dobře provzdušněné přes zimu. Není to slehlé pod sněhem a slisované, ale je to načechraná suchá hmota, která strašně snadno hoří, zvláště je-li tak suché jaro, jako bylo letos.

Přesně tak, je to fenomén sezónní vegetace. Může ji přiživit pár bouřek, ale i oxid uhličitý, kterého je v důsledku emisí v atmosféře více. Oxid uhličitý je v podstatě nejzákladnější hnojivo pro rostliny. Rostliny z něho fotosyntézou tvoří glukózu a posléze svoje tkáně, tvořené třeba celulózou. Když se to potká s dostatkem vody, tak ta vegetace strašně rychle roste. Stěžují si na to třeba i zahrádkáři, že je v takové situaci více úporného plevelu. A tahle vegetace pak ve volné krajině při vlnách veder uschne, vytvoří zápalnou hmotu, která se pak může chovat jako urychlovač požárů.