Článek
Zběsilé osekávání kotníků Jiřího Fischera v podání Ryana Smythe bylo už jen trapnou tečkou za marnou snahou kanadských hokejistů vyzrát ve finále vídeňského mistrovství světa na českou sílu. 15. května 2005 přebíral kapitán David Výborný z rukou šéfa IIHF Reného Fasela trofej pro šampiony.
Kvůli výluce v NHL se ve Vídni (a v Innsbrucku) sešla špičková kvalita, s níž ale moc nekorespondovalo prostředí padesát let staré Stadthalle, jejíž chladicí zařízení těžce nezvládalo boj s vysokými květnovými teplotami.
Střílet se zraněným malíčkem moc nemohl, tak nahrával
Pro české fanoušky se stal synonymem tohoto MS malíček Jaromíra Jágra, který mu seknutím přerazil Němec Stefan Schauer. Největší hvězda týmu zamířila domů, ale vrátila se speciální dlahou, která se vešla do rukavice, a Jágr tak v turnaji mohl pokračovat. „Střílet s tím moc nešlo, ale při přihrávkách mi to nevadilo,“ popisoval útočník s č. 68.
Jágr to předvedl i ve vyhroceném finále, kdy už v 5. minutě nádherně uvolnil Martina Ručinského, jenž napálil tyčku, a Václav Prospal otevřel skóre. Když další Jágrovu filigránskou přihrávku ve třetí třetině proměnil v krásnou trefu Ručinský, začalo Kanaďanům docházet, že zlato mizí v dáli.
Obzvlášť, když Tomáš Vokoun zamkl branku na tři západy. Výkony českého gólmana byly na začátku turnaje předmětem vážných obav. Po průměrné sezoně si moc nevěřil, vypadávaly mu puky. Ale kouč Vladimír Růžička mu dal roli jedničky a přes to nejel vlak. A Vokoun se za důvěru odvděčil gradujícími výkony.
„Věděl jsem, že to Voky vyčape,“ tvrdil kouč po infarktovém semifinále se Švédskem. Rozhodla ho pumelice Radka Dvořáka, která v prodloužení trefila kameru umístěnou v brance hájené Henrikem Lundqvistem.
Vokoun řekl něco, čeho později litoval
Ve finále už byl Vokoun nepřekonatelný, ačkoli jím hájený prostor zkoušeli dobýt takoví borci jako Shane Doan, Rick Nash, Joe Thornton či Patrick Marleau. Ale „Voky“ jim nedovolil ani čestnou trefu. A když Josef Vašíček přes celé hřiště upravil na 3:0, Kanaďané to nerozdýchali. Před českou brankou rozpoutali potyčku, při níž českému gólmanovi ujely nervy a na Danyho Heatleyho křikl něco, čehož později hořce litoval.
Na společné fotce s pohárem se zubí mistři světa, jen Vokoun s nepřítomným výrazem hledí před sebe. Heatley v září 2003 řídil auto, v němž při nehodě zahynul hráč Atlanty Dan Snyder. „On mě slovně napadl a já mu něco řekl k tomu, co se stalo. Slavím rád, ale ta příhoda s Heatleym mě vážně vykolejila. Byl jsem celý šampionát pod stresem a řekl jsem blbost,“ uznal Vokoun, ale jeho omluvu Kanaďané nepřijali.
I tak si mistři užili návrat na zaplněné Staroměstské náměstí, kde je vítaly tisíce rozjařených fanoušků. Pro jedenáct hráčů z nejsilnější generace českých hokejových dějin to byl jejich poslední šampionát. Tečka ze zlata byla krásnou rozlučkou.