Článek
Vinařský dvůr a vinice na jedenácti hektarech vinařství Válkových se nachází v Nosislavi na Brněnsku. Zdejší oblast je jakousi pomyslnou vinařskou bránou do „země zaslíbené“. Vždyť odtud je to už kousek na v současnosti nejslavnější oblast Pálavu.
Přídomek rodinné je namístě. „Rodiče vinařství založili už v roce 1991, kdy se vínu věnovali ještě při jiném zaměstnání. Dnes je v naší malé společnosti sedm lidí na plný úvazek. Táta s mámou, moje žena a já a tři další zaměstnanci. Naše vinohrady tvoří menší celky. Obdělávání je samozřejmě kvůli tomu i kvůli naší bioprodukci pracnější, ovšem z hlediska přírody je to to nejlepší, co může být. To nám však vyhovuje. Především proto, že bychom chtěli postupem času vybudovat vinařství podobné, jako známe z francouzské Provence, kdy nás lidé budou vyhledávat právě kvůli procházkám mezi vinohrady v přírodě,“ prozrazuje Novinkám devětadvacetiletý Vojtěch Válka.
Předlohou pro každou etiketu je obrázek, který vlastnoručně maluje Karel Válka.
Ve vinařství založeném rodiči pracoval už jako student, v jeho čele stojí od pětadvaceti. Jak doplňuje, obrazy, které zdobí sklípek, namaloval vinařskou Francií okouzlený táta Karel. Ten je nejen vinohradníkem, ale i tvůrcem předloh všech etiket, které sám pro vinařství navrhuje a maluje.
V celé zemi je nás celkem pět, směje se vinař z netradičních končin
„Ocenění v kategorii Nejlepší malé vinařství roku je pro nás důkazem, že cesta, kterou jsme nastoupili, je zřejmě ta správná, a my v ní budeme pokračovat. Mimo jiné i tím, že zůstaneme u současné nevelké rozlohy vinohradů a zároveň postupně chceme snižovat počet odrůd, abychom nakonec vyráběli naše vína jen z pěti či šesti místo současných čtrnácti,“ říká Vojtěch Válka, který za vlajkovou loď produkce považuje jejich nejstarší cuvée Bellus.
Vinařský dvorek Válkovy rodiny je hlavně v létě a na podzim dějištěm různých akcí.
Vzniku vína pomohla náhoda
V nabídce ho mají už dvacátý rok a víno vzniklo vlastně náhodou. „Od prodejce jsme si objednali sazenice Aurelia. Když však vyrostly, zjistili jsme, že této odrůdy jsme dostali v objednávce pouze část. Další byly sazenice Chardonnay, Rulandského bílého a Tramínu. Jako z nouze ctnost jsme z hroznů několika odrůd vyrobili cuvée. Podařilo se a nyní mě práce na vzniku dalších takových vín vysloveně baví. Ostatně i to je jedna z cest, kdy se chceme přiblížit francouzskému vzoru. Soustředit se na výjimečnost,“ pokračuje Vojtěch Válka, podle kterého se u nás na bio vína pořád ještě hodně lidí dívá tak trochu přes prsty.
K tomu patří i specializace na červená vína. „Nemáme problém s dozráváním, takže se u nás modrým hroznům daří a poměr červených a bílých máme zhruba půl na půl. Červená necháváme před vyskladněním dlouho zrát. Například cabernet se dostane k zákazníkovi nejdříve po pěti letech,“ popisuje enolog.
Jak dodává, v budoucnosti by rádi vybudovali i ubytování pro hosty. „To je zatím sen, teď musíme nejdříve investovat do nových technologií,“ dodává šéf vinařství, ve kterém vznikají i další produkty, jako je želé z hroznů, džemy z produkce jejich sadů a podobně. „To je zase záliba mamky a výrobky slouží především jako malé dárky pro naše hosty,“ říká.
Nárůst byrokracie je stále horší
A jak se dívá na poněkud ožehavou otázku zavedení daní na tichá vína? „Pro vinaře, kteří prodávají lahev za dvě stovky či víc, to myslím nebude problém a zákazník si dejme tomu dvacetikorunu klidně připlatí. Problém to bude u těch, kteří prodávají za mnohem míň a jejich odběratelé zřejmě víc pocítí, zda zaplatí osmdesát či sto korun. Obávám se ale nejvíce toho, že naroste opět nebývale administrativa, která už i nás, malé vinařství, dokáže zaměstnat na plný úvazek. Návrhy vzniku celních skladů, sklepy pod kamerami, plombami a nevím co všechno ještě považuji za byrokratický nesmysl. Vždyť Vinařský fond ví, kolik kdo vína vyrobí ročně, tak ať se na tomto množství zvýší daň a bude to. S tím nemám problém,“ uzavírá Válka.
Vinařství, které staví úspěch na omylu pracovnice a unikátních etiketách
