Zdobili ženy celého světa, nezbylo nic. Fotografka zachytila zkázu sklářského gigantu z Železného Brodu

Jeho příběh se rozhodla vyprávět prostřednictvím unikátní série snímků a příběhů.

Několik let dokumentovala továrnu, se kterou je úzce spjata historie Železného Brodu a okolí, místa, které je staletí propojené se sklářskou historií. Prostřednictvím snímků vypráví o tom, jak se z podniku v malém městě na severu Čech stal největší producent bižuterie v Československu a největší dodavatel skleněné bižuterie ve světě. Především ale zachytila poslední okamžiky kdysi legendární továrny. Poslední střípky.

Všechno začalo nevině, když firma jejího partnera zvažovala, že by část osiřelé továrny koupila.

„Požádal mě, jestli bych nemohla jít dovnitř a nafotit, jak to tam vypadá. Dostala jsem klíče od fabriky a celou ji procházela. Byla jsem nadšená. Pro fotografa to byl úplně skvělý prostor, který nabízel spoustu kreativních možností, špinavé zdi, velké i menší prostory. Já se strašně nadchla, že by bylo super tam mít ateliér,“ vzpomíná fotografka.

Celé dny továrnou brouzdala, zachytila každý kout, každou skvrnu i papír, který připomínal zašlou slávu slavné bižuterní továrny. Vznikly stovky fotografií.

„Když jsem se začala zmiňovat před lidmi v Železném Brodě, že bych tam chtěla mítt ateliér, tak každý reagoval hrozně osobitě. Někdo říkal, že je skvělé, že tam něco bude, někteří brečeli, jiní nadávali. Z lidí vypadávaly různé osobní vzpomínky, zážitky i příběhy,“ vypráví Lintimerová.

V době největší slávy totiž fabrika zaměstnávala zhruba 1500 lidí nejen z Železného Brodu, ale i z blízkého okolí.

„Kdysi tam všichni pracovali a pak najednou dostali výpověď, což byla pro Brod tragická událost a dodnes si to město nese jako smutný okamžik, takový zásek,“ podotýká Lintimerová.

Z fotografií začala v roce 2019 sestavovat svou bakalářku a o příbězích vyprávěla i vedoucímu práce, fotografu Miro Švolíkovi. Ten jí vnukl myšlenku, jak to celé uchopit, a tak se do toho pustila. Výstupem se stala nejen bakalářská práce, ale po pěti letech od obhájení i výstava s názvem Zdobili jsme ženy celého světa. Premiérově je k vidění v Železném Brodě v Městské galerii Vlastimila Rady do 21. června.

„Stylové by bylo její uvedení přímo ve fabrice, ale tu mezitím po dlouhých letech koupil nový majitel a zrekonstruoval,“ poznamenala fotografka.

Sestavena k výstavě je i kniha plná snímků a vzpomínek konkrétních zaměstnanců. Někteří z nich se totiž společně se Silvií Lintimerovou do továrny po letech vrátili, přišli do svých kanceláří nebo dílen, a především vzpomínali. Na snímcích zachytila lidi, kteří tam pracovali, i jejich pocity ve výrazech tváří. Muže, který v ŽBS začínal v roce 1962 jako mistr, vypracoval se až na pozici ředitele a vydržel v továrně až do roku 2000. Skláře, který v ŽBS necelých čtyřicet let tvořil hutní figurky, ale i třeba rodinu sklářských mistrů, které fabrika spolkla při poválečném vyvlastnění a s ŽBS je spjato několik jejích generací.

„Překvapilo mě, že ti lidé přišli a emociálně mi vyprávěli své příběhy. Třeba sklář Zdeněk Lhotský, když přišel do továrny, tak jen nadával nad tou zkázou. Ředitel Jaroslav Šilhán se dokonce rozbrečel, vzpomínal i na zážitky se Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou, sklářskými legendami, kteří oba ve fabrice také působili,“ doplnila Lintimerová.

Podle ní však všichni lidé, s nimiž hovořila, byli rádi, že se můžou projevit, někomu říci, jaké mají pocity z toho, jak vše skončilo. A i samotná výstava jistě v mnohých podobné emoce vyvolá.