Přeručkoval 600 příček pod 216 metrů vysokým mostem. Jako první na světě

Most Bloukrans Bridge na jihoafrické Garden Route je známý především jako místo jednoho z nejvyšších komerčních bungee seskoků na světě. Tentokrát se ale pozornost upřela na jeho spodní část. Právě pod obloukem mostu vznikla speciální ručkovací dráha, na které se Thomas van Tonder pokusil o mimořádný výkon.

Jihoafrický mistr světa v překážkových závodech (OCR) se musel postupně přemístit přes 600 zavěšených příček. Celá konstrukce měřila více než 272 metrů a kopírovala tvar mostního oblouku. Ve výšce až 216 metrů nad řekou přitom nebyl prostor pro chybu. Van Tonder nakonec překážku zdolal za 47 minut a 37 sekund.

Nejnáročnější byla jednoznačně první část. Dráha totiž zpočátku stoupala pod úhlem 45 stupňů a Jihoafričan se musel vlastní silou vytahovat z jedné příčky na druhou. Právě dlouhodobé zatížení stejných svalových skupin se ukázalo jako větší problém, než očekával.

„Trénovali jsme a simulovali, co se dalo. Nic ale nedokáže napodobit nepřetržitou zátěž, kterou ten sklon představuje pro stejné svalové skupiny,“ řekl Van Tonder agentuře Reuters.

Po dosažení vrcholu oblouku se dráha na krátkém úseku narovnala. Ani tam si ale sportovec příliš neodpočinul. Únava mu komplikovala udržení rytmu i pevný úchop. Zbývající vzdálenost si proto rozdělil na menší úseky a postupně si stanovoval další cíle.

„Bylo pro mě opravdu těžké najít rytmus. Ruce jednoduše nedělaly to, co jsem si v hlavě představoval. Udržet je sevřené bylo nesmírně obtížné,“ popsal nejtěžší část pokusu.

V jednu chvíli se Van Tonder během odpočinku ocitl hlavou dolů. Začal ale cítit pulzování v hlavě a uvědomil si, že se musí vrátit do vzpřímené polohy. K tomu potřeboval znovu zapojit už značně unavené ruce.

Závěrečný sestup přinesl další komplikaci. S klesajícím sklonem ho gravitace stále více táhla dolů, zároveň ale musel kontrolovat rychlost a pohyb mezi jednotlivými příčkami. Ochranná páska na prstech se navíc postupně protrhávala.

Největší soustředění vyžadovalo posledních dvacet metrů. Van Tonder se obával, že mu uklouzne ruka nebo mine některou z příček a spadne těsně před cílem.

„Přišel jsem trochu sebevědomý, možná až příliš. Ten výstup mě ale naučil pokoře,“ přiznal po dokončení pokusu. Dodal, že právě proto si podobné výzvy vybírá: „Není to něco, o čem vím, že to dokážu. A právě proto je to ta správná výzva.“

Neobvyklá dráha představovala výzvu také pro tým, který ji musel postavit. Do mostu nebylo možné vrtat ani do něj instalovat trvalé úchyty. Konstrukci proto připravili odborníci pod vedením Richarda Lievaarta. Bezpečnostní systém využíval dva nezávislé jisticí body.

Práci komplikovalo také počasí. Tým se musel vypořádat s teplotami kolem 40 stupňů, hustou mlhou, vydatným deštěm i větrem o rychlosti až 100 kilometrů za hodinu.

Lievaart během pokusu nepřetržitě sledoval pohyb sportovce, především jeho ruce a způsob, jakým se držel jednotlivých příček. „Je obrovská úleva vědět, že je Thomas v pořádku a že všechno, co jsme připravili, fungovalo,“ řekl po dokončení.

Van Tonder označil překonání dráhy za vyvrcholení několikaměsíční přípravy. Doufá, že jeho výkon povzbudí další lidi k tomu, aby se pustili do vlastních náročných cílů. „Musí to být trochu děsivé a musí to být těžké. Přesně tak to má být,“ vzkázal.