Článek
Koncem března se vám narodila dvojčátka. Jak moc se vám od té doby změnil život?
Změnil se naprosto zásadně, svět se mi otočil naruby. Člověk si to mateřství nějakým způsobem představuje, plánuje, jaké to bude, ale realita po porodu je úplně jiná. Dřív se všechno točilo kolem mě, mé kariéry a našeho společného života s partnerem, ale najednou přišli dva malí človíčci a všechno se začalo přizpůsobovat jim.
Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistila, že nečekáte jedno, ale hned dvě děti?
Šla jsem na běžnou kontrolu a během prohlídky se doktorka viditelně zarazila. Úplně jsem se lekla, co se děje, a ona mi oznámila, že tam jsou asi dvě. Byla jsem z toho v šoku, člověk automaticky počítá s jedním. Zato Eddie jásal, nějak to tušil.
Vždycky jsme si ze srandy říkali, že už nám není dvacet a že by bylo fajn mít dvojčátka, protože jsem chtěla velkou rodinu a po jednom bychom tři děti asi už nestihli. Nahoře nás někdo vyslyšel a usoudil, že my dva to zvládneme.
Jaký jste měla průběh těhotenství?
Do šestého měsíce jsem aktivně zpívala, pekla, uklízela. Jsem neposeda a nedokázala jsem se svého života jen tak vzdát. Cítila jsem se skvěle a skoro vůbec mi nebylo špatně. Přitom šlo o rizikové těhotenství, protože holčičky jsou jednovaječné, což doktoři hlídali mnohem intenzivněji. Chodila jsem na kontroly klidně každý týden, jen abych věděla, že je vše v pořádku.
Vaše maminka přišla o dvě miminka, než jste se narodila. Před třinácti lety vám zemřela sestra, která byla těžce postižená. Podstoupila jste kvůli obavám genetické testy?
Na genetice jsem nebyla, protože jsem si od začátku říkala, že to bude v pohodě. Absolvovala jsem velký screening, kde by se případná vývojová vada odhalila. Nechtěla jsem podstupovat další testy a zbytečně se stresovat.
Konzultovala jsem to s lékaři a ti mi vysvětlili, že u mé sestřičky nebylo prokázáno, zda šlo o vrozenou vadu nebo následek porodu. Vyšlo mi, že k tomu sklony nemám, tak jsem to dál neřešila. Člověk prostě musí věřit.
Dnes to téma prožívám mnohem silněji a jsem Pánu Bohu nesmírně vděčná, že máme holčičky zdravé. Viděla jsem u nás doma, co to pro rodinu obnáší, zvládnout péči o nemocné dítě.
Děvčátka se narodila přirozeně, nebo plánovaným císařským řezem?
Bylo to plánované kvůli rizikům u jednovaječných dvojčat a vlastně mě to uklidňovalo, že znám datum. Nakonec jsem musela jít o čtrnáct dní dřív, protože se lékařům něco nezdálo. Samotný porod byl skvělý, na sále jsme s mojí doktorkou Míšou i zpívaly, aby mě udržela v pohodě. Mně ten císařský řez vůbec nevadil a klidně bych šla rodit znovu.
Samozřejmě to byl ale i adrenalin, když čekáte, jestli to miminko zapláče. S Eliankou to bylo trochu víc dramatické, protože měla obmotanou pupeční šňůru kolem krku, tak musela na kyslík. Ale byl tam skvělý tým a vše dobře dopadlo.
Holky se narodily předčasně, kolik vážily? A která z nich je starší?
První se narodila Jasmínka a po ní šla Elianka. Při porodu měly nějakých 2200 gramů, ale ta váha padala rychle dolů, až se dostaly pod dvě kila. Hodně je pak hlídali, musela jsem je kojit po třech hodinách a pořád jim měřili teplotu. To vstávání v pět ráno na měření teploty bych zakázala.