V jedenácti ji zabil soused. Ten se pak přičinil, aby ji papež svatořečil. Dnes patří mezi nejuctívanější světice

Maria se narodila v roce 1890 do velmi chudé rodiny pachtýřů v obci Corinaldo ve východní Itálii. I když byla pokřtěna Maria, doma ji oslovovali Marietta. Postupně se rozrůstající rodina se nechala zlákat vyhlídkami na lepší život, který si slibovala od přesídlení do západní části Itálie.

V roce 1896 se Gorettiovi přestěhovali do Colle Gianturca poblíž Paliana ve střední Itálii, kde každý hospodařil na polích. Další stěhování na samotu Le Ferriere v oblasti Agro Pontino (Pontinské močály v regionu Lazio ve střední Itálii) přišlo o tři roky později. Rodiče Marietty sem zamířili za levnější ornou půdou, která se v bažinaté krajině získávala odvodňováním a vysušováním. Zde se k rodině připojil rolník Giovanni Serenelli, vdovec se dvěma syny, který se na rozdíl od věřící rodiny Gorettiových vyznačoval nekonvenčními hodnotovými názory a morálkou. Obě rodiny bydlely v jednom domě a postupně sdílely i domácnost.

V deseti letech zemřel Mariin otec Luigi, pravděpodobně na malárii. Ještě před smrtí radil manželce, aby se vrátila do Corinalda. Snad měl neblahou předtuchu, vdova však jeho nabádání nevyslyšela. Z obav o obživu dětí zůstala s rodinou Serenelliových. Assunta teď musela zastat práci i za manžela, dřela do úmoru, přesto děti uživila jen tak tak. Za těchto podmínek nemohla ani Maria, ani její sourozenci na školu pomýšlet. Ale i když byla dívka negramotná, projevovala mimořádnou paměť, inteligenci a pohotovost.

Zásadní událostí jejího života bylo první svaté přijímání v roce 1901. Maria projevovala oddanou zbožnost a poslušnost. A také obrovskou píli, zastala péči o domácnost, vařila, prala a starala se o pět mladších sourozenců. K tomu chodila prodávat vajíčka a holuby do deset kilometrů vzdáleného Nettuna. Domácí práce vykonávala i pro Serenelliovy. Jeden ze synů, urostlý dvacetiletý mladík Alessandro, jedenáctiletou Marii stále častěji obtěžoval sexuálními nabídkami a vyhrožoval jí zabitím, pokud odmítne. Což statečně činila. Leč Alessandro byl neodbytný a bohužel i nezvladatelný. Pohrdal náboženstvím, zákony i morálkou. Dívka se mu snažila vyhýbat, nakonec marně.

Dne 5. července 1902 se Alessandro Serenelli potřetí pokusil mladou Marii znásilnit. Bylo parné léto, ona byla doma sama a věnovala se své obvyklé práci, když na ni zaútočil. Opět se ho snažila odradit. „Ne, ne, nikdy! Přijdeš do pekla!“ vyhrožovala mu. Marně. Alessandro ji nejdříve přiškrtil a pak brutálně pobodal nožem. Protože se domníval, že je mrtvá, popadl ho strach a zavřel se ve svém pokoji. S vypětím posledních sil se Marii podařilo dostat ke dveřím, kde její zoufalé volání o pomoc zaslechla matka a Serenelli.