Článek
Krásná tmavooká Alma měla hudbu v genech. Její otec Arnold byl houslista a koncertní mistr orchestru Vídeňských filharmoniků a Dvorní opery (později Státní opera), strýc z matčiny strany hudební skladatel Gustav Mahler.
Roséovi byli židovského původu, ale protože Vídeň byla centrem antisemitismu dávno před Hitlerem, konvertovali k protestantismu. V duchu tohoto náboženství byli pokřtěni také Alma a její starší bratr. Toto preventivní opatření však bylo na pozdější nacistické zákony krátké.
Vystoupit ze stínu
Alma vyrůstala v umělecky inspirativním prostředí. Dobře situovaná rodina bydlela v širším vídeňském centru a o nedělích se v domácnosti, kde vládla pohostinnost české kuchařky, scházeli příbuzní i přátelé, vedle skladatele Gustava Mahlera třeba jeho kolega Bruno Walter. A byl zde samozřejmě otec, který dával dceři každé ráno lekci hry na housle.
Dívka se ve třinácti letech začala připravovat na studia na Nové vídeňské konzervatoři a následně na Univerzitě hudebních a dramatických umění. Kromě otcovy péče docházela na hodiny k českému houslistovi a pedagogovi Otakaru Ševčíkovi. Jeho metoda stála na disciplíně a důkladnosti, Alma hrála na klavír a housle až šest hodin denně. Později tento způsob výuky převzala.
Patnáctiletá hudebnice úspěšně debutovala v létě 1922 v lázních Bad Ischl. Ve Vídni hrála o čtyři roky později, doprovázel ji otec a komorní orchestr složený z členů filharmonie. Nahrávka tohoto koncertu představuje jedinou dochovanou Alminu houslovou hru, bohužel však poznamenanou velkou trémou, jak si všimli kritici.
V roce 1925 se seznámila s českým houslistou Vášou Příhodou, jenž byl v té době hvězdou. O pět let později se vzali, čímž nevěsta získala československé občanství. Alma toužila vystoupit ze stínu dvou velkých houslistů svého života, otce a manžela, a tak v roce 1932 založila ženský komorní orchestr Wiener Walzermädeln (Vídeňské valčíky), teprve třetí svého druhu – po Maďarsku a Německu – v tehdejší Evropě.
Dámy s úspěchem koncertovaly po celém kontinentu, ale pak se k moci dostal Hitler. Poslední koncert odehrály ve Vídni na Silvestra roku 1937.
Dvakrát se snažila dostat mimo území, kde platily norimberské zákony, ale pokaždé neúspěšně.
Zmařené útěky
Manželství Almy a Váši skončilo v roce 1935 rozvodem. Spekuluje se, že Váša měl obavy o svou kariéru, protože podle norimberských zákonů, které vešly v platnost v září téhož roku, byla jeho žena příslušnicí židovské rasy. Po vyhlášení anšlusu vstoupil v platnost zákaz hrát díla židovských skladatelů, židovští hudebníci byli posláni do důchodu. Také Arnold Rosé musel opustit post koncertního mistra.
Roséovi byli rozervaní. Zhoršovala se politická situace a ke všemu i zdravotní stav Alminy matky. Nepřicházelo tedy v úvahu, aby Alma opustila rodinu, zvlášť když Justine Roséová v létě 1938 zemřela. Dcera zůstala s otcem ve Vídni, ale zároveň promýšlela plán útěku. V roce 1939 odeslala do Londýna podstatnou část majetku, včetně Stradivariho houslí z roku 1718 a Guadagniniho houslí z roku 1757.
Nakonec se tam postupně přesunuli i Arnold s Almou, která dokonce na pár měsíců obnovila svůj koncertní život, když přijala nabídku z Haagu, konkrétně hotelu Grand Hotel Central. S pomocí bratra, který se usadil v USA, plánovala emigraci tamtéž, ale dřív, než to stihla uskutečnit, byl americký konzulát v Haagu uzavřen. Nepomohl jí ani sňatek z rozumu s nežidovským občanem Nizozemska.