Článek
Ještě předtím by Martin Nečas v kanadském bodování mohl poprvé v kariéře dosáhnout na stobodovou hranici. Po olympijské pauze v sedmi zápasech posbíral čtrnáct bodů. Celkem jich má už 76 a na dohled má metu, kterou překonají jen ti nejlepší.
„Má našlápnuto dobře, mohlo by to klapnout, ale důležitější je Stanley Cup. Martin chce vyhrávat, moc by chtěl pohár získat,“ říká Novinkám útočníkova máma Martina Nečasová.
Na synovy výkony je pyšná, zároveň každý zápas sleduje s obavami, aby neudělal chybu nebo aby se mu něco nestalo. Olympijský turnaj v Miláně prožívali Nečasovi přímo na místě s velkými nervy a po vyřazení ve čtvrtfinále s Kanadou i se smutkem.
Na útočníkovi bylo po vyřazení gólem v prodloužení znát, jak obrovsky je zklamaný. Sám si vyčítal neproměněný brejk v závěru základní hrací doby. „Mrzelo ho to, neumí prohrávat, těžce takové věci nese. Ale co hraje NHL, kde je tolik zápasů, naučil se to házet za hlavu s tím, že to tam padne příště,“ říká Nečasová.
Kdyby to šlo, hrála by hokej taky
Na zimních stadionech viděla tolik zápasů jako málokdo. Fanynkou byla už v dětství, dlouhé roky pak držela palce svému bratrovi Jiřímu Plachému, který ve žďárském druholigovém týmu nosil kapitánské céčko a je nejlepším střelcem v historii klubu z Bouchalek. A pak plynule přešla na zápasy svého syna, který už v dorostu přestoupil ze Žďáru do Komety.
I u Nečasových a Plachých se občas rozhoří obligátní debata, po kom to dítě je. „To víte, že to někdy padne. Samozřejmě ze srandy říkám, že je kluk šikovný po mně. Ale vůli a vytrvalost má po manželovi, to je výhoda, já taková nebyla,“ uznává.
Hned ujišťuje, že hokej miluje. „Kdyby ženy hrály hokej v době, kdy jsem byla malá, tak bych ho určitě hrála taky,“ přesvědčuje paní Martina a připomíná dávné mače proti klukům na rybníku.
Její syn zvládá víc sportů, v letní pauze často hraje třeba tenis. „Je všestranný, jde mu snad všechno kromě plavání, ale byla jsem ráda, že zvítězil právě hokej,“ dodává s úsměvem.
Hokejku nechtěl pustit z ruky ani po tréninku
Jako žáček vzhlížel i ke slavnému žďárskému triu Rolinek - Koukal - Vampola, které vybojovalo titul mistrů světa v roce 2010. Po čtrnácti letech se jim vyrovnal, když byl jedním z klíčových hráčů na zlatém šampionátu v Praze.
Paní Nečasová má doteď schovaný novinový článek, jak se její syn před lety rozpovídal, že by chtěl hrát NHL. Teď už má v nejlepší soutěži světa přes 400 bodů. „Byla to strašně daleká cesta. Martin je hodně ctižádostivý a pracovitý, museli jsme ho s manželem brzdit. Přišel z tréninku a přidával si, hokejku nepustil z ruky,“ připomíná.
Od loňského roku to mají Nečasovi za synem o dva a půl tisíce kilometrů dál. Létají až do Denveru, kde hraje Colorado Avalanche. Právě tam byl Nečas junior před rokem vyměněn z Caroliny Hurricanes a loni v říjnu s novým klubem podepsal pohádkovou smlouvu s průměrným ročním příjmem 11,5 milionu dolarů.
Podle mámy se mu po podpisu smlouvy hraje lépe, protože z něj všechno spadlo. „V Coloradu mají jiný systém hry, Martinovi to neskutečně sedí. Koukáme v noci na každý zápas. Pořád si říkám, že to všechno není možné,“ svěřuje se Nečasová.
Guláš už si před zápasem nedává
Jako žáček si klidně dal dědův guláš s knedlíky a šel hrát. Jako profi sportovec si svůj jídelníček hodně hlídá, ale na jedno si potrpí. „Vždycky, když za ním přiletíme, nadělám mu palačinky. Říká mi, že po nich dává góly,“ prozrazuje paní Nečasová.
Do svých 27 let toho její syn vyhrál opravdu hodně. Minimálně dva hokejové sny se mu ale ještě nesplnily. První šanci získat medaili z olympiády však propásl. V hlavě už se však křídlu, které udivuje rychlostí a šikovnými manévry na bruslích, nejspíš honí myšlenky, jak zvládnout play off a zvednout nad hlavu vytoužený Stanley Cup.
Rodiče Martina Nečase před dějištěm olympijského hokejového turnaje v Miláně.
