Hlavní obsah

Módní koučka Kamila Vodochodská: Emoční nákupní dopamin je jednou z novodobých drog

Máte občas nutkání impulzivního nakupování a doma se vám hromadí věci, které často ani nevíte, s čím ve svém šatníku zkombinovat? Podle návrhářky, stylistky a módní koučky Kamily Vodochodské jde o emoční nakupování, které nám dělá dobře, ale bohužel jen chvilkově. O módě je podle ní třeba více vědomě přemýšlet a nenechat se pohltit trendy a marketingem.

Foto: Robert Tichý

Kamila Vodochodská v upcyklovaném saku

Článek

Ve své práci propojuje styling s psychologií osobního stylu a klienty vede k tomu, aby přestali slepě následovat trendy a začali více vnímat sami sebe. Právě proto se o Kamile Vodochodské často mluví nejen jako o stylistce, ale také jako o módní terapeutce. Ve svých přednáškách, workshopech i osobních konzultacích otevírá témata nadprodukce, impulzivního nakupování nebo emocionálního vztahu k oblečení.

Proto jsme se jí zeptali, jak dnes vnímá téma udržitelnosti i jak dnes přistupuje k módě mladá generace.

Co pro vás osobně znamená udržitelná móda v roce 2026?

Pro mě je to především klid a vědomí. Klid z toho, že vím, co mám v šatníku, proč to tam mám a jak s tím zacházím. Udržitelná móda už dávno není jen o materiálech nebo výrobních procesech, ale je také o vztahu k věcem, osobní zodpovědnosti i úctě ke surovině, lidské práci a řemeslu. V roce 2026 k tomu navíc přibývá schopnost orientace. Jsme obklopeni informacemi, značkami, deklaracemi o udržitelnosti, ale ne všechno, co se tak tváří, jí skutečně je. Udržitelnost pro mě dnes znamená i schopnost zpomalit a rozhodnout se vědomě, nenechat se tlačit ani trendem, ani marketingem. Ani svými strachy, předsudky.

Tématu udržitelnosti se věnujete přes dvacet let, jak se změnil přístup českého zákazníka za tu dobu?

Změnil se výrazně v tom, že se o tématu vůbec mluví. Před dvaceti lety to bylo okrajové, dnes je to součást mainstreamu. Lidé víc přemýšlejí, ptají se, zajímá je původ i materiálové složení či zkoumají kvalitu. Zároveň ale žijeme v době obrovské dostupnosti, a to je dvojsečné. Na jedné straně větší informovanost, na druhé straně větší pokušení. Takže bych řekla, že jsme udělali velký krok v uvědomění, ale menší krok v každodenní praxi. A právě tam je pořád prostor pro změnu.

Jak podle vás vypadá dobře oblečený člověk?

Člověk, který vypadá v souladu sám se sebou. Ne s trendem, ne s očekáváním okolí, ale s vlastním životem, tělem i osobností. Dobře oblečený člověk často ani není vidět ve smyslu okázalosti, ale působí klidně, jistě, přirozeně, a to ač třeba miluje extravagantní pojetí outfitů. Ono souznění sám se sebou je deklarací kvality a živelné energie, kterou žádná značka ani její produkty sama o sobě neumí vytvořit.

Foto: Robert Tichý

Kamila Vodochodská vystudovala textilní a oděvní návrhářství se zaměřením na technologii a design a tématu upcyklace se věnuje přes dvacet let.

Myslíte si, že dnes už lidé nakupují méně impulzivně než dřív?

Spíš jinak impulzivně. Dřív bylo potřeba někam dojít, dnes stačí sáhnout po telefonu. Nákupní proces se zrychlil a zjednodušil natolik, že mezi impulzem a „koupit-platit-zaslat“ často není žádná mezera. A právě ta mezera je klíčová. Když chybí, nakupujeme rychleji, ale méně vědomě. Takže impulzivita nezmizela, jen se přesunula do digitálního prostředí. Velkou roli hrají nezpracované nákupní emoce, nákupní zlozvyky, ale také nákupní psychologie.

Které malé každodenní návyky podle vás dávají v udržitelnosti největší smysl?

Velký dopad mají překvapivě malé věci. Naučit se opravdu znát sám sebe, své proporce, své potřeby, své módní osobnosti, a tím i svůj šatník. Umět o oblečení pečovat a dát si před nákupem jednoduchou otázku, zda daný kousek opravdu potřebuji, s čím ho budu kombinovat, co mi má tento kus do šatníku přinést?

Dá se podle vás skloubit luxus, estetika a udržitelnost?

Ano, pokud se vrátíme k původnímu významu luxusu. Luxus byl vždy o kvalitě, řemeslu a trvanlivosti, ne o množství. Když si koupíte věc, která dobře stárne, vydrží roky a pořád dává smysl, je to vlastně velmi udržitelná volba. Problém vzniká ve chvíli, kdy luxus zaměníme za status nebo logo, tam se udržitelnost často vytrácí.

Máte pocit, že tlak na neustálé novinky a trendy je pro módní průmysl stále problém?

Ano, a možná větší než kdy dřív. Rychlost, s jakou se mění obsah i kolekce, je extrémní. A sociální sítě ten cyklus ještě zrychlují. Vytváří prostředí, kde má člověk pocit, že neustále něco dohání. A to není zdravé ani pro jednotlivce, ani pro celý systém. Co tedy zkusit trendy brát jako inspiraci a ne otrocky jako povinnost aplikovat každý klíčový trend dané sezony. Uleví se nám a vnese do našeho odívání lehkost a hru. To, o čem móda vždy byla a měla by, kromě praktičnosti, být.

Co by se podle vás mělo změnit v módním průmyslu na prvním místě nejrychleji?

Transparentnost. Jako zákazníci bychom měli mít jasné, srozumitelné informace o původu, výrobě a životním cyklu produktu. Dokud budeme nakupovat bez těchto informací, budeme dělat rozhodnutí v mlze. A to není fér ani k lidem, ani k planetě. Výrobní společnosti musí převzít zodpovědnost za produkci od zdroje po likvidační proces za své produkty. Na straně druhé edukace jednotlivců a sebepoznání vedoucí k vědomějším nákupům a snížení spotřeby (i té módní) u naší generace a generace našich dětí.

Myslíte si, že secondhand a vintage kultura skutečně mění módní scénu?

Ano, ale je důležité, aby nezůstala jen na úrovni trendu. Secondhand má obrovský potenciál, protože prodlužuje život věcí a mění náš vztah k novosti. Když se z něj ale stane jen další módní vlna, která přijde a odejde, jeho dopad bude omezený. A to se obávám, že se aktuálně děje.

Sama tvoříte upcyklované módní kolekce s názvem ReThink v duu s Eliškou Prausovou, jak vybíráte materiály?

Materiál je základ. Sleduji jeho složení, pevnost, strukturu i to, jak reaguje na další zpracování. Upcycle není jen o nápadu, je to velmi praktická práce s limity materiálu i plochy, s níž mohu pracovat. Zároveň hledám kusy, které mají potenciál, nejen technický, ale i estetický. Něco, co už má svůj příběh a může v něm pokračovat, v jiné formě, jiném typu oděvu.

Přemýšlíte při navrhování i nad tím, jak budou modely fungovat za několik let?

Ano, je to jeden z mých hlavních filtrů. Každý návrh si v hlavě posunu o několik let dopředu. Pokud si nedokážu představit, že bude stále nositelný, vracím se zpět. To se týká střihu, materiálu i kombinovatelnosti. Nadčasovost není náhoda, je to vědomé rozhodnutí.

Existuje materiál nebo technologický posun, který vás v poslední době opravdu zaujal?

Velký potenciál vidím již dlouho v „cradle to cradle“ principech. Tedy ve schopnosti zpracovat staré oděvy zpět do nových vláken bez výrazné ztráty kvality. Je to oblast, která se rychle vyvíjí a může zásadně změnit fungování celého odvětví, i když zatím není běžně dostupná.

Změnila udržitelnost i váš osobní život mimo módu?

Ano, ale nenápadně. Spíš jako přirozený důsledek než jako vědomé rozhodnutí. Když začnete přemýšlet o věcech v šatníku, začnete podobně přemýšlet i o jídle, spotřebě, cestování.

Co jste se díky módnímu průmyslu naučila o konzumu?

Že problém není samotná spotřeba, ale její neuvědomělost. Když víme, proč kupujeme a co s věcí budeme dělat dál, mění se úplně kvalita toho rozhodnutí. Móda je v tomhle skvělý učitel, protože je velmi konkrétní a každodenní. I to, že konzumní emoční nákupní dopamin je prostě jednou z novodobých drog. 

Kdybyste si mohla vybrat jeden módní trend, který byste si přála, aby zmizel?

Normalizace nadměrného nakupování jako zábavy. Ať už ve formě haul videí, nebo jiných formátů.

Jaký máte nejudržitelnější kousek ve vašem šatníku?

Těch je dost. Ale vypíchnu Ralph Lauren lněné kalhoty s lampami vykládanými kameny, vintage Cartier psaníčko, vlněný klobouk Tonak a několik vlněných kalhot, sak a pánských košil redesignovaných na padnoucí kousky. Všem těm kouskům je více než 20 let. Je to krásná připomínka toho, že kvalita a vztah k věci mají větší hodnotu než novost.

Máte pocit, že mladší generace dnes přistupuje k módě úplně jinak?

Ano, ale zároveň velmi rozporuplně. Vnímám o tolik větší citlivost k tématům udržitelnosti, ale zároveň i větší tlak sociálních sítí. Je to generace, která má obrovský potenciál věci změnit, ale zároveň čelí největšímu tlaku na výkon i spotřebu. A já jim neskutečně fandím.

Jak vypadá váš ideální „slow“ víkend bez pracovního tempa?

Bez spěchu. Vzbuzení sluníčkem, čerstvý vzduch, co proniká otevřeným oknem, když by mi někdo připravil mou oblíbenou snídani… skvělý start slow víkendu. Výstava, procházka, dobré jídlo a lidé, se kterými nemusím nic „stíhat“ a mohu být sama sebou, smích s dětmi při jakékoliv činnosti. Prostě jednoduché věci, které mají prostor. A na večer bych v této vysněné představě konečně uvolnila tělo na masáži těla a obličeje a uzavírala večer při živé hudbě a zobání něčeho dobrého.

Potkejte se s Kamilou Vodochodskou na Lavrs Marketu

Foto: LAVERS Market

Kamilu Vodochodskou potkáte na Lavrs Marketu v pražském Garbe, kde budou prodávat výběrové secondhandy i lokální značky.

Návrhářku můžete potkat už tento týden na Lavrs Marketu, který se bude konat v pátek 29. i sobotu 30. května v pražské hale Garbe v Holešovicích. Jde o největší pop-up výběrových secondhandů a udržitelných značek, kde můžete ulovit krásné módní kousky nebo si vyrobit osobitou tašku na workshopu. Potkáte se zde s lokálními designéry i tvůrci, kteří pracují s upcyklingem a deadstock materiály a dávají módě druhý život. Součástí akce bude také beauty zóna, Bloges Market Nikol Moravcové, gastro nabídka, DJs i kreativní reuse & creative zóna. Chybět nebude ani hlídání dětí zdarma a dobročinný sběr oblečení pro Klokánek.

Výběr článků

Načítám