Konec módní ikony ve Vogue: Připomeňme si milníky Anny Wintourové

Když se ve čtvrtek objevila zpráva o tom, že Anna Wintourová odchází z pozice šéfredaktorky americké verze módního časopisu Vogue, mnohým spadla brada. Její odchod totiž znamená konec nejzásadnější éry v historii módní žurnalistiky, která redefinovala nejen Vogue, ale i globální estetiku a sílu módního průmyslu. Nadále však bude dohlížet na všechna vydání časopisu Vogue po celém světě.

Když Anna Wintourová usedla do čela amerického magazínu Vogue v roce 1988, měla jasnou vizi: přivést módu blíž k reálným ženám, ale zároveň ji pozvednout na úroveň umění a kulturní síly. Už její první titulní strana s devatenáctiletou izraelskou modelkou Michaelou Bercuovou v džínách Guess a haute couture saku od známého francouzského návrháře Christiana Lacroixe signalizovala módní revoluci.

Kombinace luxusu a streetwearu byla tehdy velmi inovativní a předznamenala trend „high-low“, který dnes už považujeme za samozřejmý. Tato obálka jasně ukázala, že Wintourová bude formovat časopis podle vlastních pravidel, s odvahou, vkusem a obchodním instinktem.„Nevypadalo to jako Vogue, a přesně o to mi šlo,“ přiznala šéfredaktorka později.

Módní kariéra londýnské rodačky začala velmi brzy. V šestnácti letech opustila školu a začala pracovat jako novinářka pro Harper’s Bazar. V roce 1986 nastoupila jako redaktorka do britské verze časopisu Vogue, odkud se pak následně přesunula do vedení americké pobočky.

A její ikonický look byl definován hned od začátku jejího nástupu. Už od konce 80. let nosila svůj precizní, rovný bob s ofinou, který se stal doslova součástí jejího vzhledu. Ten je dodnes odrazem jejího smyslu pro kontrolu, disciplínu i eleganci.

Pod vedením Wintourové se v 90. letech stal Vogue také klíčovým pro budování fenoménu supermodelek. Díky obálkám se Linda Evangelista, Naomi Campbellová, Cindy Crawfordová či Christy Turlingtonová proměnily z modelek na celebrity s globálním dosahem. Vogue se stal katalyzátorem módní popkultury, kde se estetika mísila s komercí.

Wintourová měla zároveň dobrý cit pro strategii a moc dobře věděla, kdy dát na obálkách prostor modelkám a kdy naopak herečkám, zpěvačkám i sportovkyním, čímž dokázala více přiblížit a otevřít módní svět širší veřejnosti.

Zároveň když ji některá hvězda svým chováním či vystupováním na veřejnosti pobouřila, měla na titulce stopku. Mezi ně patřila v roce 2013 například zpěvačka Miley Cyrus, která Wintourovou rozhněvala kontroverzním vystoupením na předávání cen MTV Video Music Award.

Veřejnosti se šéfredaktorce podařilo časopis přiblížit také dokumentárním filmem s příznačným názvem Zářijové číslo (The September Issue, 2009), který pootevřel dveře nejen do redakce Vogue, ale i k samotné Anně Wintourové. Diváci poprvé viděli její nekompromisní styl vedení, preciznost, s níž upravuje každou stránku, a zároveň i skvělé nápady a spolupráci s jednou z nejlepších kreativních ředitelek Grace Coddingtonovou.

Film definitivně stvrdil Wintourovou jako šéfredaktorku, ale i kulturní ikonu. Ukázal, že „Ďábel nosí Pradu“ nebyla jen fikce, ale že za tvrdou slupkou se skrývá žena s citem pro módu a hlubokým pochopením jednoho z nejprestižnějších médií světa.

Anna Wintourová šéfovala nejen Vogue, ale od poloviny 90. let převzala i vedení Met Gala, což je velkolepá charitativní akce. Tehdy šlo ještě o poměrně konzervativní charitativní večeři pro newyorskou smetánku a mecenáše Metropolitního muzea. Pod jejím vedením se však z této události stal kulturní fenomén, jenž každoročně sledují stovky milionů lidí po celém světě.

Celebrity včetně samotné Wintourové se totiž na galavečeru, který se koná každoročně v květnu, předvádí v nejzajímavějších a nejexkluzivnějších kostýmech a outfitech ve spolupráci s módními domy a věhlasnými návrháři i klenotníky. Met Gala povede a bude pořádat Wintourová dál.

Během své téměř čtyřicetileté vlády ve Vogue se Anna Wintourová stala nejen královnou redakčních rozhodnutí, ale také nejvlivnější postavou módního zákulisí a přehlídek. Její moc nespočívala jen v tom, co se objevilo na obálce, ale především v tom, kdo se tam objevil a v čem.

Od počátku 90. let podporovala také mladé návrháře jako Marca Jacobse, Alexandera McQueena či Johna Galliana. Pomáhala jim najít mecenáše, prezentaci na přehlídkách i prostor na stránkách Vogue. Často se také osobně účastnila jejich příprav, nabízela zpětnou vazbu nebo je vybírala pro styling na Met Gala.

Byla také dlouholetou přítelkyní zesnulého Karla Lagerfelda, jehož práci upřímně obdivovala, a vzdala mu hold na svých stránkách. A při tom všem byla sama zosobněním důsledného a velmi promyšleného osobního stylu. Ten si ostatně můžete prohlédnout v průběhu času ve fotogalerii.