Kriminalista v penzi při psaní knihy vyřešil pomníček vraždy prostitutky. Vrazi si za ním občas chodí popovídat

Začínali jsme s Pavlem tím, že jsme vybírali případy. V knize jsou tři. Začali jsme psát o případu zavražděné prostitutky, která byla neobjasněná. Pavel přišel na nápad, že bychom se mohli spojit s hlavní svědkyní Nikolou. V době, kdy to navrhoval, tak byla v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou. Já tomu moc šancí nedával. Napsali jsme krátký dopis a odpověď byla, že pokud to odsouhlasí její právní zástupce, tak je ochotná nám poskytnout rozhovor a popsat, jak to bylo.

Ona byla u toho, když se Báno zbavoval těla. Popsala pachatele, vylíčila, jak to všechno bylo. My jsme se s tím spokojili, Báno tam byl jenom jeden, i když měl syna, kterému se říkalo Bánínko. No a Nikola přišla k soudu, a když se paní předsedkyně zeptala, jestli je to ten člověk, kterého popisovala, tak Nikola řekla, že to není on. Podle popisu všechno sedělo, ale ona tvrdila, že to není on. Tím pádem to spadlo a Báno odešel jako nepotrestaný.

Byla to vstřícná holka, ale měla výkyvy. Řekla jen to, co chtěla, nikdy nic navíc. My jsme ji při psaní knihy kontaktovali písemně, začala odpovídat, ale pak přišla odmlka. Já jsem byl v kontaktu s jejím obhájcem, který jí vysvětlil, že už je mimo zákon, že k tomu může klidně vypovídat, že vražda je promlčená. Ředitelka věznice nás k ní nepustila, abychom se s ní sešli osobně, i když byla ochotná nám dát i další informace o silniční prostituci. Takhle nám písemně vylíčila, proč to všechno udělala, rukopisy jsou součástí knihy.

Byl jsem u policie na den přesně 44 let. Přechod do důchodu byl opravdu krutej, nemohl jsem si zvyknout. Pak jsem si našel nějaký koníčky. Sice sleduju, co se děje v kraji, kde je jakej mord, ale to mám všechno ze sdělovacích prostředků, případně od kamarádů, kteří mi k tomu něco můžou říct.

To se neděje. Já jsem svoji práci předal parťákovi, což je velmi schopnej kluk. Oni si tam poradí i bez důchodců.

Tohle já posoudit moc nemůžu. Můžu jenom říct, že to byl inteligentní kluk, kterej si plně uvědomoval, co dělá. Brutálně vraždil pro peníze a ne pro velký peníze. Já jsem měl možnost ho poznat. V prvotním výslechu nám popsal, co všechno udělal, jak to bylo, ale řekl, že to je naposled, co bude vypovídat. Od tý doby neřekl ani slovo. Myslím si, že za ty tři vraždy by tam měl ještě chvilku zůstat.

Neměl. Jak se vždycky mluví o hodným a zlým policajtovi, tak já jsem byl vždycky sice ten horší, ale zase jsem měl to štěstí, že se mi hodně pachatelů přiznalo. Stalo se mi několikrát, že jsem se potkal s lidma, kteří dostali vyšší tresty. Nikdy jsem neměl problém, že by mi vyhrožovali. Jednou takhle sedím na rybách, najednou telefon. Volal mi člověk odsouzenej na 16 let, tak jsem si myslel, že zdrhnul. Oni ho ale propustili a chtěl se se mnou setkat a popovídat si. Dalších pár let jsme se třeba dvakrát do roka viděli. Žádná zášť z jeho strany tam nebyla.

Zmínil se o tom, jak to chodilo v kriminále, vyprávěl, jak od něj tehdy odešla manželka, jak se vrátila a má zase rodinu, práci. Vyprávěl, kam se přestěhoval, co dělá, prostě osobní věci. Na druhou stranu tu vraždu nikdy nepřiznal. Ale nemá smysl na něj tlačit. Když to bude chtít říct, tak to řekne. Ale nezačal s tím, tak jsem nezačal ani já.