Hlavní obsah

Zvjagincev byl hostem Letní filmové školy

Právo, Michal Procházka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ

Ruský režisér Andrej Zvjagincev (1964) byl jedním z významných hostů letošní Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Jeho film Návrat z roku 2003 získat benátského Zlatého lva a tamější debutantskou Cenu Luigiho De Laurentiise, stal se Evropským debutem roku 2003 a i u nás se mu diváci věnují přízeň.

Foto: Jitka Doubravová
Článek

Zvjagincev vystudoval v letech 1986-1990 herectví na moskevském GITIS, ale nijak veleúspěšně se v 90. letech neprosadil, vystupoval na nezávislých scénách, hrál v několika televizních seriálech a filmech a hlavně v reklamách. Po roce 2000 natočil pro televizní kanál REN TV tři krátké filmy a majitel a producent Dmitrij Lesněvskij mu nabídl realizaci celovečerního filmu. Zvjagincev  původní scénář přepsal do podoby, která odkazuje na jeho vztah především k tvorbě Andreje Tarkovského, ale drsný baladický Návrat je divácky mnohem přístupnější důsledným zachováním reálného prostředí, umocněného temnými odstíny severské krajiny kolem Finského zálivu a Ladožského jezera. 

Svůj film Návrat, který jste osobně uvedl na letní filmové škole v Uherském Hradišti, vypráví o návratu otce do rodiny, kde dlouho chyběl. Zároveň představuje i jakýsi nostalgický návrat ke stylu starší kinematografie. Máte vy osobně nějaké místo, kam byste se chtěl vrátit - jako ta postava z vašeho filmu?

"Zdá se mi, že jsme se v ruském filmu posledních patnácti let ocitli v době bezčasí. Měřítkem hodnot filmu i koneckonců života se staly peníze. Musíte přežít a k tomu je potřebujete, stejně jako k natočení filmu.

Často se dnes v kinematografii používá slovo produkt a vzniká mnoho formálně brilantních snímků. Tak snad trochu pociťuji nostalgii k době, kdy se naopak mluvilo více o tvorbě a filmovém umění. Snažil jsem se hledat a zabývat se tématem, které má silný obsah a které bude dojímat i srdce diváků. To, jestli jsem nostalgický k jiné společenské době, soudit nemohu, protože jsem žádné pohodové časy v Rusku nikdy nezažil. Dnes jsme svobodni, ale zjišťujeme, jak těžké je mluvit o člověku a věcech, které se dříve za minulého režimu zdály být tak jasné. Je to paradox, ale tehdy měli tvůrci daleko více co říct, přestože byli umlčováni.

Na druhou stranu takových míst, kam bych se chtěl ve svém životě vrátit, je jistě mnoho, aniž bych tím chtěl sklouznout k nějakému lyrismu nebo infantilitě. Přesto bych se rád vrátil do dětství, tam, kde je vše jiné, do toho ztraceného ráje. Tehdy ještě nejste vyzbrojen znalostmi dospělého člověka, neznáte pocity obrovské práce, k níž je člověk předurčen a odsouzen. Vše se zdá, že je před vámi, jako by šlo o zářivé vrcholky hor. "

Související témata:

Související články

Benátky, aspoň ty filmové, se nepotápějí

Mario Monicelli má v sobotu ve svých 88 letech nelehký úkol. Tvůrce legendárních komedií Brancaleonova armáda a Moji přátelé musí vynést verdikt hlavní poroty...

Výběr článků

Načítám