Článek
Chápete své album jako feministické?
Feministické není, protože v textech dost často používám ironii a sebeshazování. To feministky moc často nedělají. Člověk se o sobě stále něco učí, pochybuje. Někdy také nevím, jak moc a jestli vůbec si mám stát za tím, co říkám. Netuším, zda třeba v některých případech nešlapu vedle.
Za posledních deset let jsem prošla transformací, což mimo jiné jistě souvisí i s tím, že jsem se stala matkou. Začala jsem silněji vnímat, co jsem zač, možná jsem se i potřebovala vyhrabat z nějaké krize a obrazně řečeno si postavit dům s pevnými základy a vzít odpovědnost do rukou. Bylo to nutné k tomu, abych mohla vydržet sama se sebou a aby se mnou vydrželo mé okolí.
Vrhla jste se na skládání hudby i psaní textů, což v minulosti nebyla vaše parketa. To s tím také souvisí?
Přesně tak. Jsem sice v obou disciplínách úplný nováček, ale jsem to já, jsem autentická. V minulosti jsem se dostala do stadia, kdy jsem si začala říkat, že jsem vlastně úplně neschopná. Byla jsem jen interpret, zpívala jsem něco, co pro mě vymyslel někdo jiný. A najednou se u mě dostavila potřeba něco sdělit. Pro mě to byla potřeba úplně nová.
A tak jsem se odvážila napsat text a zkusila ho zhudebnit, potom zase a zase, a potom se mi strašně ulevilo. Začal jsem cítit, že jsem samostatná a že se někam posouvám.
Co pro vás skládání hudby a psaní textů znamená?
Reflektuji tím to, co se děje ve mně a kolem mě. Možná je to i vyústění nějakého uměleckého přetlaku, který se dostavil během mého působení v pánském klubu. Jsem zpěvačka skupiny Monkey Business a jsem v té kapele jediná holka. Poslouchám, o čem si kluci povídají, jak nahlížejí na ženy, jaké mají vztahy, a měla jsem potřebu se s těmito poznáními a informacemi nějak vypořádat.
Na české hudební scéně mi chybí více zásadních ženských výpovědí, ve kterých by nehrálo hlavní roli ego, byly by upřímné a autentické. Nechtěla jsem ale, aby to bylo vážné, tím spíš, když si strašně ráda dělám legraci sama ze sebe.
Prvním singlem byla písnička Pánev, kterou jste natočila s Bárou Polákovou. Ta má podobný přístup k hudbě a zřejmě i životu. Proto jste se s ní spojila?
Kdepak, to byla náhoda. Jednou jsem si řekla, že by byla škoda, kdybych v písni Pánev zpívala jenom já, tedy i tu rapovou složku, kterou jsem pro ni měla napsanou. Napadlo mě, že by bylo fajn, kdyby se ke mně přidala holka, která je také poťouchlá. Nakonec jsem si řekla, že by to mohla být Bára, se kterou jsme se často potkávaly. Připadla mi, že je také takové třeštiprdlo.
Oslovila jsem ji a ona mou nabídku drapla. Byla zrovna ve studiu, točila svou desku a nabídla mi, že svůj part do mé písně rovnou nahraje. Konec jedné sloky si upravila tak, že ve finální verzi rapuje: Mává ti mává Poláková Bára. Když mi nahrávku poslala, řekla jsem si, že jsem tu pasáž svěřila nejlepší možné kandidátce. Později souhlasila i s obsahem klipu. Byla to skvělá spolupráce.
Má vaše album koncept?
Nemá, to já neumím. Přicházelo to přirozeně. Všechna témata písní ke mně přišla sama, netlačila jsem na pilu. Já už na svou sólovou kariéru vůbec netlačím. Ještě u druhé desky jsem si myslela, že si z ní všichni sednou na zadek a že se v tom dobrém smyslu slova zblázní. Ona byla ale tak niterná a zakuklená, že se to prostě stát nemohlo.
Potom jsem přestala mít touhu být sólová zpěvačka a naprosto jsem se nadchla pro své účinkování v Monkey Business. Sólové ambice jsou pryč a já už na pilu netlačím. Koneckonců nová deska vyšla osm let po té předešlé.
I tohle album je niterné, spíše melancholické, v jistých pasážích až monotónní…
Tak je to teď pro mě jako autorku přirozené. Monotónní určitě není, ale když mi řeknete, abych napsala tři melancholické a tři diskotékové písně, poradím si snadno s těmi melancholickými, dokonce jich napíšu klidně šest. V tom druhém případě si nebudu vědět rady. Ne s texty, nýbrž s hudbou, tempem, atmosférou. Chci se ale naučit skládat i svižné a elektronické skladby. Mám je ráda, jen je zatím neumím napsat.
Poslední písnička na albu se jmenuje Pro moji dceru. Je skutečně pro vaši dceru?
Původně byla pro mého tátu, jenže já o něm a svém vztahu k němu zpívala už tolikrát, že jsem si to nakonec zatrhla. Rozhodla jsem se naopak věnovat budoucnosti, a protože jsem matka samoživitelka, určité věci mě trápí. Ta písnička je o tom, že své dceři jednou budu muset mnoho věcí vysvětlit. Je to písnička pro ni.
Alba Small Monstrosities (2007) a Škrábnutí (2015) jste připravila s Romanem Holým, který byl producentem i autorem písní. Na novém s vámi spolupracoval také, jste s ním i v kapele Monkey Business. Nenapadlo vás oslovit ke spolupráci někoho jiného?
Romana napadlo oslovit více producentů, a to i ze zahraničí. Věděla jsem, koho bych chtěla, ale nakonec jsem si uvědomila, že nedisponuji takovým objemem financí, abych si to mohla dovolit. Do desky jsem dala půl milionu korun a na další výdaje jsem už neměla. Navíc jsem poměrně plachá osoba, musíte mě trochu znát, abychom našli společnou notu.
A tak jsem se rozhodla pro tradiční a ten nejlepší model a požádala o spolupráci Romana. Výhodou našeho spojení je, že se dokonale známe a jsme k sobě absolutně otevření. Kromě toho jsem velká fanynka jeho hudby, už od dob, kdy ji psal pro J. A. R. a já sledovala televizní pořad Kinobox. Je mi ze všech možných spolupracovníků nejbližší a nevím, proč bych se měla shánět po někom jiném.
Ideální by samozřejmě bylo, kdybych si dokázala desku udělat celou sama. Ale stejně vždy potřebujete zpětnou vazbu.
Vyrazíte se svými novými písněmi na turné?
Ne, není důvod. Zůstane deska, možná nějakou písničku zazpívám při koncertech Monkey Business, ale to bude vše. Kdybych si naplánovala koncerty, byly by tak čtyři a já bych se setsakramentsky modlila, aby na ně někdo přišel, když už jsem vrazila peníze do propagace a muzikantů, které jsem si pro živá vystoupení najala.
Až někdo přijde a řekne, že jsem tak báječná a výjimečná, že mi finančně pokryje malé turné, ráda ho udělám. Sama to už ale iniciovat nebudu. V minulosti jsem si to vyzkoušela a stálo mě to jen peníze a nervy.
Na říjen a listopad jste nicméně připravila vzpomínkové koncerty na svého otce, zpěváka Karla Černocha. Co vás k tomu vedlo?
Kdyby tu táta byl, 12. října by mu bylo osmdesát. To je hlavní důvod. Před deseti lety jsem udělala vzpomínkový koncert, na který jsem pozvala jeho kamarády a kolegy. Nakonec mi bylo líto, že to nebyla věc veřejná, a tak jsem se rozhodla tentokrát ji z toho udělat.
Na koncertech 10. října v Hradci Králové, 11. října v Ostravě, 13. října v Brně a 1. listopadu v Praze bych ho chtěla připomenout. Spousta lidí mi píše, jak byl táta bezvadný, jak na něj vzpomínají a jak si ho pamatují. To mě také inspirovalo. Hlavním iniciátorem těch vzpomínkových koncertů je ale Josef Buchta z B-Side Bandu. Dodal tomu hybnou sílu a já na to kývla.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Slečna náročná - Tereza Černochová, Škrábnutí - Tereza Černochová, Freedom On Sale - Monkey Business