Článek
V hudební oblasti je Nietzsche známý hlavně jen díky ranému spisu Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872, inspirovanému vztahem slova a hudby v hudebních dramatech Richarda Wagnera. Oblíbeným tématem hovorů bývá i jeho počáteční kolegiální souznění s Wagnerem jako skladatelem a libretistou v jedné osobě a jejich pozdější rozkol, na kterém nese vinu zejména Wagnerovo úsilí vytvořit v Bayreuthu svůj divadelní svatostánek. Nietzsche nešetřil ostrými slovy.
Pravda, se kterou přišel Nietzsche, se ukázala. Po rodinném sporu a úmrtí šéfa Bayreuthského festivalu, Wagnerova vnuka Wolfganga Wagnera v roce 2010, se kormidla chopily dvě Wagnerovy pravnučky, Kateřina a Eva. Bayreuth se tak v programu wagnerovského festivalu vedle operních představení pokoušel inzerovat i cosi jako pouliční wagnerovské muzikály.
Kromě toho nové šéfové neprotestovaly, když na bayreuthském hřbitově, na němž leží kupříkladu i Franz Liszt, městská správa odstranila a tím zničila památník významné české wagnerovské sopranistky původem z Terezína, Marie Müllerové. Být naživu, pradědeček Richard a otec Wolfgang by za to Evě i Kateřině pořádně naplácali.
Nietzsche skladatel
Cílem výstavy padesáti notových rukopisů, kterou uspořádal vůbec poprvé v historii Goethův a Schillerův archiv ve Výmaru, bylo ukázat, že vztah Friedricha Nietzscheho k hudbě není dosud plně objasněn. Jeho skladby zůstávají ukryty ve stínu jeho spisů. Filozofovy hudební kompozice, z nichž některé jsme v roce 2000 zařadili do našeho pořadu na rozhlasové stanici Vltava, prozrazují vliv Ludwiga van Beethovena. Nietzsche byl velkým Beethovenovým obdivovatelem. Miloval jeho 7. symfonii, psanou ve filozofově oblíbené tónině A-dur.
Vada na kráse celého letošního jubilea tu nicméně je. Oslavencem je spolu s Nietzschem i Beethoven, kterého německé sdělovací prostředky po vzoru notoricky obehraného muzikálu o Ježíšovi nazývají Superstar. A tak na málo nápaditou mediální scénu v Německu napochodovalo stejné klišé: Nietzsche–Superstar.
Friedrich Nietzsche od útlého mládí rád a dobře hrál na klavír. Výborně improvizoval. Jako školák muzicíroval se spolužáky, psal klavírní skladby pro dvě i čtyři ruce, tance, skladby pro pěvecký sbor. Doboví svědci vypověděli, že jeho hraní bylo o poznání lepší než toporné klimprování Wagnerovo.
Nietzsche, znechucen německým školstvím, které podle něho oblbuje a nevzdělává, odešel do Švýcarska na univerzitu v Basileji jako profesor klasické filologie. Plánované švýcarské akce k letošnímu nietzscheovskému výročí naštěstí příliš nedoplatily na téměř celosvětová vládně-policejní opatření mající nás chránit proti chorobě inzerované jako smrtelná. Přesněji řečeno, nedoplatily do té míry, v jaké ony zásahy poškodily třeba provoz muzeí výtvarného umění v New Yorku.
Kolokvium k výročí v Nietzscheově domě v Sils Maria bylo sice odsunuto na příští rok, muzeum i filozofova knihovna ale mají po celou krizovou dobu otevřeno.
Obec Sils Maria v oblasti Engadin v kantonu Graubünden leží v malebné alpské přírodě u jezera Silvaplaner. Navzdory nadmořské výšce osmnáct set metrů je jezero obklopeno nezvykle sytou zelení. Friedrich Nietzsche se svěřil: „Zde je můj domov. A nikde jinde.“
Právě tam nejlépe vypustíme z hlavy povídačky o jeho duševní chorobě. Stejně tak zapomeneme na politické pomluvy, že Nietzsche je předchůdcem nacismu, i vadné interpretace jeho teorie o nadčlověku. A tak dále a tak dále.
Jak stojí v jedné jeho básni, právě zde, u skalního útvaru na břehu jezera, získal Nietzsche inspiraci ke spisu Tak pravil Zarathustra. Kámen je tak nazýván Zarathustrovým kamenem.