Článek
Autora fascinuje několik témat, která často opakuje. Zejména je to úsměvná touha západní civilizace po neustálém růstu, který je nemožný, a hysterie kolem každého mírného zpomalení ekonomiky. (Přitom každý myslící člověk musí předpokládat, že po růstu vždy přijde recese, jako podzim po létě).
Pak je tu demokracie, její šíření i nešíření světem a neustálé zklamání lidu z výsledků voleb. Jak správně cítí, jde prostě o přehnaná očekávání průměrných občanů, jejichž obzor je bohužel určen jen televizními zprávami a bulvárem. Zvolením konkrétní osoby či strany se svět opravdu nezlepší naráz, ale pokud jsme vybírali moudře, možná se malinko posuneme a bude se krást a podvádět o pět procent méně... I to je pokrok.
Se suchým humorem autor komentuje dnešní děti, které jsou úzkostlivě čisté až „vyvařené“ jako chirurgův nástroj. Neumějí se sice prát a často ani normálně běhat, ale úchylné porno na internetu najdou za sekundu.
A pak ho fascinuje obrovská Čína a islám. Oddává se někdy až příliš apokalyptickým vizím. Po přečtení celé knihy naráz může čtenář získat dojem, že se už zítra ráno zhroutí celý Západ. Většina autorových postřehů je hluboká, sofistikovaná a vtipná, i když některé poněkud nepochopitelné. Třeba to, že Evropané prý nenávidí islám, protože má „neproblematickou víru v metafyzický rozvrh světa a v hodnotu potomstva”. Není to spíše tak, že někteří lidé nenávidí islám, protože od rána do večera vidíme v televizi zločince či šílence vraždící za vzývání Alláha? S vírou to nemá společného nic.
Zvláštní je také povzdech, že náš život v Evropě je na rozdíl od divokých exotických zemí málo „autentický”, že jde o jakési „bezživotí”. Chápu, že po návštěvě Kambodži nebo Kavkazu tenhle dojem mnozí získávají, ale život může být dost autentický i v ČR. Záleží jen na tom, co s ním děláte.
Když odečteme typicky středoevropský pesimismus, lze pojmout podezření, že Komárek je téměř jistě buddhista. Pochvaluje si meditaci ve tmě (tibetská praxe yangtik) a chtěl by žít někde v osamělé chaloupce, mít kozu a pár řádků brambor. Je to vlastně takový svěrákovský „děda Komárek” (neuvěřitelná shoda jmen), jen více zcestovalý a akademicky vzdělaný.