Článek
Písním folkové skupiny Nerez, kde s ní hráli Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál, dodával její hlas nezaměnitelnou atmosféru. Navarová totiž nebyla jen skvělou interpretkou žhavých, rychlých písní. Stejně dobře dokázala vystihnout hořkost a smutek, neboť vedle latinskoamerické hudby jí byl blízký i šanson.
Nerez dostal v roce 1982 hlavní cenu na folkovém festivalu Porta a ve stejném roce byla Navarová oceněna za nejlepší vokální projev na festivalu Vokalíza. Stejný úspěch se zopakoval o rok později.
Na sólové dráze
V devadesátých letech se Navarová vydala na sólovou dráhu s latinskoamerickými písněmi, které nazpívala na album Caribe. K iberoamerické kultuře měla blízko, neboť na Karlově univerzitě a posléze v Havaně studovala španělštinu.
V roce 1995 začala spolupracovat s kolumbijským kytaristou Ivánem Gutiérrézem, s nimž natočila tři alba. Prvním bylo Tres, na druhém Skleněná vrba duo už doprovázela skupina Koa, se kterou spolupracovala až do současnosti.
Na albu Barvy všecky z roku 2001, které natočila už bez Gutiérréze jen za doprovodu souboru Koa, rozšířila svůj záběr o world music. Deska byla oceněna cenou akademie populární hudby Anděl v kategorii folk. Posledním albem zůstane loňské, podobně pojaté Jako Šántidéví.
Navarová také skládala scénickou hudbu, a to jak pro divadlo, tak pro animované filmy Michaely Pavlátové Křížovka a Řeči, řeči, řeči.
Sama se snažila pomáhat i dalším umělců, zejména Radůze a rómské zpěvačce Věře Bílé, jejíž první dvě alba produkovala.