Hlavní obsah

Zázračné prohlédnutí u studny světců

Novinky, Jiří P. Kříž, Právo

Temnou a ne příliš radostnou inscenaci Studny světců Johna Millingtona Syngeho nastudoval Michal Lang ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově. Znovu si ale na jejích valérech pozorný divák uvědomí blízkost poetiky českého a irského dramatu - a vlastně i mentality obou národů beroucích se v různých dobách a s rozdílnými výsledky za vlastní svobodu a identitu.

Foto: Jiří Cysař

Parní lokomotiva

Článek

Synge, současník Čechova nebo bratří Mrštíků, je u nás známý hlavně kvůli Hrdinovi západu (nejnověji ho shodou okolností 14. listopadu uvedlo brněnské ND). Studna světců, mýtičtější, fatálnější a stejně tvrdá hra z irského zapadákova, se hrála zatím jen jedenkrát, ve Zlaté kapličce roku 1921. A to s nevalným úspěchem, dočkala se tří repríz.

Světlo v očích rovno traumatu

Langova inscenace v tom směru dopadne určitě lépe. Uchovává syrovost předlohy, staví ale na moderních vyjadřovacích jevištních prostředcích a příběhu dodává správnou míru odlidštěnosti ve vztazích mezi lidmi i víru v překonatelnost nesvárů spolehnutím na sounáležitost, byť v bědném živoření chudoby těla i ducha.

Hlavními postavami Studny světců jsou slepci Martin Doul a jeho žena Mary. Uvěří v zázrak, že potulný mnich navrací lidem zrak. U studny světce skutečně prohlédnou, ale tím se jejich trampoty promění v trýzeň. Zrak jim ukáže zkaženost světa, ošklivost jich samých. Prožívají trauma lidí, kterým se navrací zrak, ale oni ztrácejí jistotu a vlastní představy o krásách pozemského světa. Pro ně naštěstí se Martinovi i Mary slepota po čase navrací. Novému zázraku se již všemi silami brání...

Galatíková, Šárský, Kačmarčík

Lang měl dobrý nos na představitele ústřední dvojice. Mary Věry Galatíkové zůstala v jeho inscenaci symbolem čisté, do země zadupávané, zrazované bědnosti. Stanislav Šárský naopak zkušeně vystřihnul remcavě ubrblaného, s jakýmkoliv stavem nespokojeného, svět i Mary si zošklivujícího Martina. Důstojného, avšak prohnaného světce z rodu pološílených aktérů náboženských sekt hraje Milan Kačmarčík. Mimochodem, jeho holá lebka mu dodala démonické image.

O síle hereckého kolektivu Švandova divadla svědčí obsazení známých tváří do figurek, které ústřední trojici obklopují. Kováře Timmyho hraje Zdeněk Velen, pohlednou dívku Molly Byrnerovou víc než pohledná Zuzana Norisová... Obtížnost života připodobňuje i houpací most scénografa Dragana Stojčevského. Pohybují se po něm všichni, mnozí z obtížemi. I tak to má v dobré inscenaci být.

Studio Švandova divadla Praha - J. M. Synge: Studna světců, přeložil Oldřich Pilný, režie Michal Lang, dramaturgie Markéta Bláhová, hudba Michal Lang, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Ivana Brádková.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám