Článek
Yes v klasické sestavě i s navrátivším se varhaníkem Rickem Wakemanem, je odměnili dvě a půl hodiny dlouhým programem, jehož jádro tvořila tvorba ze 70. let. V první polovině večera se drželi svého typického pojetí, které je doslova modelovým vzorem art rocku.
Hráli dlouhé, několikadílné skladby (I´ve Seen All Good People, Roundabout, Yours In No Disgrace) postavené na propracované harmonii, bohatých aranžmá a instrumentálních kvalitách svých hráčů. Ovšem právě tento přístup vedl do slepé uličky, protože se vytratila pro rock tak důležitá prvotní energie. Nemluvě o tom, že art rock přes veškeré své ambice nemohl suplovat vážnou hudbu.
Po pauze v akustickém bloku se ukázalo, čím je tvorba Yes výjimečná. V prostých aranžmá postrádajících typický pompézní zvuk se ukázalo, že základem skladeb jsou nápadité písničky, které skupina dále rozvíjí. I když většinou dává přednost rozšířené artrockové formě, Long Distance Roundaround v rytmu boogie ukázal, že záběr souboru je mnohem širší.
Kdyby Yes více vsadili na akustické verze s pianem a akustickými kytarami, mohl být koncert skutečně výjimečnou událostí. Takto jen představil art rock ve své vrcholné formě. Není proto divu, že po závěrečném nepísničkovém Ritualu, jenž vrcholil magickým společným bubnování, se diváci halasně dožadovali přídavků.
Yes zasvětili Sazka Arenu
Vystoupení Yes však bylo výjimečné i z dalších důvodů. Působivou scénu navrhl výtvarník obalů desek Roger Dean. Šlo však také o první rockový koncert v Sazka Areně. Ukázalo, že hokejový svatostánek je navržen dobře, zvuk byl dobrý, čistší než v T-mobile Areně.
Zato organizace vázla. Koncert začal o půlhodiny později, protože návštěvníci se nemohli dostat dovnitř. Před bezpečnostními rámy, jimiž museli všichni projít, se tvořily dlouhé fronty. Ale pořadatelé nezvládli situaci ani v sále. Nevěděli si rady s diváky, kteří chtěli stát. Z uličky mezi sedadly je po půlhodině po deset minut vytlačovala skupina pořadatelů.
Pak pro jistotu, jako v dobách, kdy se muselo na koncertech sedět, ke každému, kdo vstal, přiběhl jeden z pořadatelů, a poslal ho zpátky na místo, i když se postavil k mantinelu, kde nikomu nevadil. To trvalo až do té doby, než zpěvák Ion Andreson sestoupil z pódia mezi diváky kde odzpíval celou skladbu. To už na židlích nikdo nikoho neudržel.
Činily-li problémy necelé čtyři tisíce lidí především středního věku, jaké to bude s více než deseti tisíci teenagerů, kteří přijdou 24. 6. na koncert deseti finalistů soutěže Česko hledá SuperStar. Otázkou také bude, jak budou o posledních červnových dnech reagovat na osobní prohlídky návštěvníci baletního představená izraelské Batshevy.
Bezpečnostní opatření jsou sice nutná, ale měla by být adekvátní typu akce. Při koncertě Nory Jonesové v nedávno otevřeném vídeňském sále Austria Center se žádné prohlídky nekonaly. Nemluvě o tom, že ve skutečně moderní hale by diváci měli mít možnost napřed si své věci odložit do šatny a pak teprve projít kontrolou.