Článek
Výstavu uvádí starší Střížkovy obrazy Židle (2020) a Koupelna (2020) a uzavírá poslední soubor obrazů nazvaný Bauhaus, ve kterém se autor volně inspiroval Triadickým baletem Oskara Schlemmera.
Choreograf a taneční reformátor Oskar Schlemmer vedl v Bauhausu pohybovou výuku směřující k lepšímu pochopení projevů lidského těla. Triadický balet byl založen na propojení formy, barvy a prostoru.
Tanečníci v kostýmech ve tvaru koule, krychle a jehlanu v červené, modré a žluté barvě prováděli pohyby vedené po kruhu, diagonále a elipse, čímž měli vyjádřit délku, šířku a hloubku prostoru.
Antonín Střížek, obraz ze série Bauhaus
Střížkovými obrazy divák vstupuje do prostředí, které sice má na dosah ruky, ale dotknout se ho nemůže. Nebo do místa, které se nachází přímo před ním, ale kdyby nebylo znázorněné, prošel by kolem něj bez povšimnutí. Jeho práce vypovídají o hodnotě obrazu samého i o hluboké malířské zkušenosti s tvarem, barvou a kompozicí.
„Návštěvníci na výstavě uvidí převážně práce z poslední doby – například sérii obrazů a akvarelů inspirovaných estetikou hnutí Bauhaus, které působilo ve 20. letech, nebo tři obrazy veřejných telefonů, které však nepředstavují nostalgii, ale reflexi proměny v komunikaci,“ řekl o své nejnovější výstavě Antonín Střížek.
Antonín Střížek (1959) patří ke generaci nové vlny malby z přelomu 80. a 90. let minulého století. Do širokého povědomí se zapsal obrazy s postavou Karla Hynka Máchy putujícího krajinou, domácích zvířat sledujících kometu nebo monumentálními zátišími se šicími potřebami či obuví.
Střížkovy obrazy, ať už jde o figurální malbu, nebo krajinu i zátiší, upoutávají silou výtvarného výrazu, osobitým sdělením a pohledem pod povrch běžného, zdánlivě bezvýznamného dění.
V jeho obrazech je vidět znalost dějin umění staršího i moderního, fotografie i bezprostředně vnímaného světa. Doprovází je jisté teskné ladění i opakovaný návrat k všeobecně známým a sdíleným námětům z minulých desetiletí.
