Hlavní obsah

Výtvarník Jakub Matuška je na dobré cestě k ideálu poznání

Každá výstava má nějaký název, který je do jisté míry i lákadlem. Co ale může evokovat název Až křídla vlaštovek vyhladí žulový kvádr z povrchu zemského?, vysvětluje Michal Nanoru, kurátor výstavy Jakuba Matušky aka Maskera v historických prostorách Zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou (trvá do 14. května), v doprovodných materiálech.

Foto: Jan Šída , Právo

Jakub Matuška aka Masker u svého díla Jin-jang (2021)

Článek

Uvádí, že k ideálu poznání se přiblížíme za dobu, za kterou křídla vlaštovek silou závanů vzduchu vyhladí kilometrový žulový kvádr.

Svoboda vede k poznání, a to je poznaná nutnost. Aspoň tak to charakterizoval nizozemský myslitel Baruch Spinoza. V tomto případě věc můžeme chápat tak, že bývalý člen těsně semknuté graffiti i streetartové komunity pochopil, že je nutné překonat její těsné hranice a snažit se prorvat na druhou stranu.

Mezi tvůrce, kteří vystavují svá díla v oficiálních prostorách. A co může být oficiálnějšího než interiér romantizujícího majestátního zámku.

Masker určitě nezapře své původní výtvarné východisko, stále tíhne k výraznému výrazivu figur, takřka komiksové zkratce nebo snaze akcentovat vybrané prvky tak, aby udeřily pozorovatele do všech smyslů hned na první dobrou. Kromě již zmíněného komiksu čerpá autor i ze surrealismu, impresionismu či fauvismu. A také ze stylu art brut, tedy syrového umění vytvářeného lidmi z okraje společenského spektra.

Právě určitá drsnost a někdy až ironický škleb jsou typickými opěrnými body v Maskerově tvorbě. Portrét Ženská hlava (Tereza) z roku 2019 je právě příkladem takového zkarikování skutečnosti. Na dívce doslova svítí blond vlasy, rudé rty a hlavně velké modré oči. S tím kontrastují pomačkané uši s velkými náušnicemi, pokleslé rysy ve tváři a povadlá ňadra. Jako kdyby chtěl autor ukázat původně hezkou ženu vláčenou bahnem osudu až do ne příliš hezkého finále.

S těly si Masker vůbec pohrává. V případě cyklu akvarelů a kvašů na papíře 50/50 (2021–2023) je to doslova do očí bijící. Na každém obrázku střední velikosti se na bílém podkladě skví jedna nahá, mužská či ženská, figura. Ovšem nejde o žádné modelky ani kulturisty.

Všechno jsou to lidé, kteří se svou postavou rozhodně nejsou spokojeni. Malá povislá ňadra žen i jejich hýždě plné celulitidy nejsou rozhodně nijak výstavní, stejně jako malá mužství či propadlé chlapské hrudníky. Název celé série možná symbolizuje to, že takové tělo zkrátka můžeme přijmout, anebo ne. Je to padesát na padesát.

Stejně jako je to i v případě celé Maskerovy tvorby. Tu také musíme vzít takovou, jaká je, anebo ji nechat být.

Reklama

Související témata:
Zámecká jízdárna v Hluboké nad Vltavou

Související články

Výběr článků

Načítám