Článek
Výstava vznikla shromážděním dokumentů z ašských kronik, z archivu místního muzea a materiálů od krajanského spolku, který byl zároveň spolupořadatelem. "Do roku 1938 to byly německé kroniky, během války to bylo s dokumenty horší. Po roce 1945 jsme čerpali s českých kronik," uvedl ředitel ašského muzea Pavel Chrást. To je také důvodem, proč většina dokumentů podává obraz Ašska z pohledu Němců. "Je to také logické. Z tehdejších 45 tisíc obyvatel Aše a okolí bylo jen asi 500 Čechů," uvedl Chrást.
Pro Vladimíra Bureše z Aše je ale výstava nepřijatelná. "Materiály jsou věnovány hlavně utrpení Němců. O tom, jak se zacházelo s českým obyvatelstvem, které bylo odsud vyhnáno, je jen zmínka. A o židovských obyvatelích se nehovoří vůbec," rozhořčeně argumentuje Bureš, podle něhož byl i datum vernisáže v předvečer státního svátku provokací. "Pokusíme se výstavu (měla být v Aši do konce roku a pak se přesunout do německého Rehau) ukončit předčasně. Je urážející."
Podle Chrásta ale na Ašsku žilo jen asi devět židovských rodin, proto nebyly jejich osudy ve výstavě zmíněny. Ani starosta Aše Dalibor Blažek (ODS), který výstavu zahajoval, nevidí na expozici nic protičeského: "Každý si může vyvodit svůj názor. To bezpráví bylo na obou stranách. Němci odsunuli Čechy a po válce zase Češi odsunuli Němce. Dalo se čekat, že se dokumenty nebudou někomu líbit. Na druhou stranu to možná přiláká více lidí, aby si i oni mohli vytvořit svůj názor."