Vrcholí oslavy čtyřiceti let Visacího zámku

Středeční koncert se koná na sedmičce ze zcela prostého důvodu. Právě tam kapela v roce 1982 poprvé vystoupila. Na koncert zvaly neumělé plakáty rozvěšené po budovách Českého vysokého učení technického, protože Visací zámek tvořili studenti stavební fakulty.

Tehdy nikdo netušil, že kapela bude hrát čtyřicet let a doba její existence překonává i scénář kultovního filmu Petra Zelenky Visací Zámek 1982 – 2007, i  když Japonsko neovládla zámkománie.

Ovšem už první koncerty byly svým způsobem výjimečné. Kapela začala hrát jen pár měsíců před tím, než komunistický týdeník Tribuna otiskl článek „Nová“ vlna se starým obsahem, který rozpoutal ohromné tažení proti rockovým skupinám, zejména těm novovlnným a punkovým. Desítky souborů se ocitly na seznamech zakázaných kapel a i Visací Zámek musel hrát pod názvem Traktor.

Na tuzemské punkové scéně byly kapely, které byly stylovější, i takové, které se pokoušely žánr posunout. Visací Zámek hraje celou dobu svůj punk metal, punkové vlivy se mísí s pojetím Motörhead, jenomže díky tomu má přesah mimo punkovou komunitu. Navíc nepostrádá ohromný nadhled.

Že kapela neztratila energii, ukazuje živé dvojalbum, jehož obalu vévodí první punková socha v republice, narůžovo natřený traktor Zetor mířící předkem do nebe, jehož autorem je David Černý. I jeho participace, stejně jako Zelenkův mystifikační film z roku 1993, ukazuje přesah.

Koncertní album také ukazuje, že skupina nežije z minulosti. Vedle klasických skladeb Traktor, Cigára nebo Stánek u Johna Debila či Domovnice se neztrácejí ani ty nejnovější jako Nestojí mi, Pičus nebo Vegetarián.

A docela příznačně se na albu objevily jedny z nejlepších skladeb z poloviny osmdesátých let Strategický ústup a Povolávák, které ukazují, že kapela nestojí jen na písních zaměřených na obhajobu vlastního stylu (Neumětel kovový, Známka punku) nebo přímočarých hříček, vypalovaček, jako je dneska dost nekošer Vlasta či Na náměstí Karlově, ale jejíž texty mají i společenský přesah a až překvapivou hloubku.

Osobně mi chybí, že nedošlo na písně na texty nonsensového básníka Christiana Morgensterna, ale je tu aspoň zhudebněná báseň Karla Hlaváčka Hrál kdosi na hoboj a velmi povedené Všichni mi lhali s textem Františka Gellnera.

Album sice nemá kultovní nádech a prvotní esprit jako kdysi na kazetách šířený Žofín s příběhem hlavního hrdiny HáRuŠťaPáPiho, ale zase jsou písně líp zahrané a mají lepší zvuk, přičemž energie jim ani po čtyřech desítkách let nechybí.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Anarchie a total chaos - Visací zámek [LP], Punk! - Visací zámek [LP], Three Locks - Visací Zámek [LP]