Článek
Menzel se Novinkám v rozhovoru svěřil s prvními zážitky ze setkání s režisérem Vávrou, i s tím, jak se jejich přátelství vyvíjelo postupem doby.
"První setkání s Vávrou bylo dost drsné. Když jsme spolu s ostatními kandidáty poprvé přišli do posluchárny na škole, kde mezi námi měli vybrat vhodné adepty, kteří tam mohou studovat, všem nám řekl, že jsme naprosto neschopní a pitomí a že s námi nebude ztrácet čas," vzpomíná s nostalgií na první setkání Menzel.
Filmový režisér Otakar Vávra za kamerou
Zavzpomínal také na pozdější období po zkouškách, kdy trávil každou sobotu spolu s dalšími adepty na přednáškách. "Vávra se nám neskutečně věnoval a žádný seminář a přednášku nevynechal. Vždy byl dobře připraven, a především nás učil i o celkové kultuře, což s tvorbou filmu také souvisí. Ten vztah ke kultuře už bohužel dneska chybí."
Otakar Vávra se svou knihou vzpomínek
"V 70. letech, když jsem byl odříznut od filmu, tak mi domlouval, abych nelenil a něco dělal. Abych se prostě přizpůsobil době," vzpomíná na ne zrovna příjemné období Menzel.
I přes svou autoritu a respekt byla s Vávrou veliká legrace, měl úžasný smysl pro humor a vždycky se snažil, aby z jeho studentů něco pořádného bylo.
| Jak na Otakara Vávru vzpomínají významné osobnosti kulturního života |
|---|
| Jiřina Jirásková, herečka |
| Kromě osobních vzpomínek mě na Otakaru Vávrovi nejvíc dojímalo to, že jsem znala spoustu jeho žáků a všichni o něm vždycky mluvili s velikou úctou. A i když mě nikdy neučil, tak jsem mu vždycky říkala pane profesore. Ale mám-li na něj vzpomenout osobně, okamžitě si vybavím, jak k nám jednou přijel do Malenic na Silvestra. A když jsme spolu k ránu zůstali sami, zničehonic se rozpovídal a vyprávěl mi úžasné historky o hercích, kteří hráli v jeho filmech, včetně francouzské herečky českého původu Florence Marlyové, představitelky princezny z filmu Krakatit. Vyprávěl, jak mu jednou darovala kravatu a jemu to nepřišlo moc vhodné. Takže jsem mu při nejbližší příležitosti také darovala kravatu jako připomínku Florence Marlyové. |
| Jan Hřebejk, režisér |
| Měl jsem pana režiséra ve velké úctě. Vlastně kvůli němu jsem šel studovat FAMU, vyprovokovala mě k tomu jeho Romance pro křídlovku. Otakar Vávra byl osobnost, která vyčnívala, jeho význam nespočívá jen v genialitě jeho talentu, ale byl to právě on, kdo se snažil do filmu vnášet intelektuální nároky. Adaptoval kvalitní literaturu a stvořil koncepci výuky, to na jeden život stačí. |
| Eva Zaoralová, filmová kritička a umělecká poradkyně MFF KV |
| Moje osobní vzpomínka na Otakara Vávru se váže k festivalu v San Remu, kde měl Vávra přehlídku svých filmů a zároveň tam režisér Jiří Krejčík uváděl Božskou Emu. Bylo to pro mě velice zábavné, milé setkání, oba pánové byli ohromně vtipní, měli už v těch letech spoustu vzpomínek, které neustále vyprávěli, a já jsem se báječně bavila. Ale zároveň si v této chvíli uvědomuji, že Otakar Vávra byl především nesmírně vzdělaný člověk s obrovským rozhledem, což je patrné i z jeho filmů. |
| Emir Kusturica, režisér a muzikant |
| Otakar Vávra pro mě znamenal mnoho. Vzpomínám na jeho naprostou profesionalitu, které nás učil. Za vše, čemu jsem se v Praze naučil, vděčím hlavně jemu. Osobností, které by točily filmy takovou dobu a dožily se sta let, není mnoho. Přitom všechny ty různé režimy, za kterých musel pracovat, to je celé dvacáté století v kostce. Myslím, že pouze Francouzi měli podobné mistry, třeba takového Jeana Renoira. |