Článek
Lipová alej se rozkládá na deseti pozemcích v katastrálním území města Jičín a je součástí barokní architektonické a krajinné kompozice, na níž pracovali italští mistři Giovanni Battista Marini, Andrea Spezza, Niccolo Sebregondi a Giovanni Battista Pieroni.
„Prohlášení lipové aleje za kulturní památku mě velmi těší, považuji to za formální stvrzení její mimořádné historické i krajinářské hodnoty,“ okomentoval událost vedoucí jičínského stavebního úřadu Martin Mezera.
Město Jičín o zařazení aleje na seznam kulturních památek velmi usilovalo, nicméně už dříve byla chráněna z hlediska životního prostředí (je součástí seznamu Natura 2000). V dutinách zdejších stromů totiž žije vzácný a přísně chráněný brouk páchník hnědý. I kvůli tomuto členovci jsou v aleji vidět padlé kmeny.
Alej tvoří čtyři řady lip srdčitých, přičemž v jednotlivých řadách jsou stromy vysázeny na vzdálenost 6 metrů od sebe. Alejí prochází dva chodníky - severní je mlatový, jižní pak asfaltový, ten funguje i jako cyklostezka.
Stromořadí vzniklo v době Albrechta z Valdštejna, který po roce 1622 zahájil rozsáhlou proměnu Jičína, který hodlal přetvořit v kulturní a duchovní centrum kraje. Přestavba se přitom netýkala pouze města, nýbrž také estetické a funkční úpravy celého okolí; v souvislosti s tím se hovoří o tzv. barokně komponované krajině.
Do roku 1927 byly lípy vyměněny zřejmě třikrát a dle odborníků věk jednotlivých stromů tehdy nepřesahoval 150 let. V současné době má alej 1140 lip a je delší než v 17. století, protože počátkem 19. století byla dosázena až k Valdštejnské lodžii.
Návrh čtyřřadého, téměř dva kilometry dlouhého stromořadí zpracoval Niccolo Sebregondi. Přímým vzorem pro jičínskou alej mu byla buď dvouřadá alej spojující Pražský hrad s Královskou oborou (Stromovkou), nebo čtyřřadá alej ve vídeňské oboře Prátr (nynější Praterstrasse).
Jednu ze stezek v aleji využívají hojně i cyklisté.
