Článek
Psychiatr Stanislav Drvota uskutečňoval od druhé poloviny padesátých let obsáhlé výzkumy, zaměřující se vždy na jedno téma, s dobrovolníky z řad veřejnosti a s vybranými pacienty psychiatrických léčeben. Jejich srovnáním se dobíral závěrů, usuzujících na rozdíly v jednání mezi zdravými a nemocnými.
V letech 1968–1969 podnikl šetření u 25 výtvarných umělců, týkající se tématu neuróza, které představovalo dlouhodobý Drvotův námět. Ve svém bádání navázal na poznatky Carla Gustava Junga, rozvíjejícího polaritu extravertních a introvertních lidských typů, ke které se hlásili zástupci československé psychiatrie i v sedmdesátých letech.
Drvota sledoval roli neurotické tenze při vzniku uměleckého díla a zjišťoval, nakolik stupeň neurotičnosti odděluje umělce od neumělců. „Drvota podnikl důsledné šetření, jdoucí do velkých podrobností, založené na životopisných údajích, rozboru uměleckých děl a výjimečné dotazníkové metodě, která se rychle ujala během padesátých let, považované za nejúspěšnější způsob vystižení základních rysů osobnosti, kterou vypracoval Raymond Bernard Cattell (tzv. 16 PF – personal factors, šestnáctifaktorový dotazník),“ uvádí spolukurátor výstavy Karel Srp.
Dvacet pět rozebíraných umělců Drvota rozčlenil do šesti skupin. V knize Osobnost a tvorba, ze které výstava tematicky vychází, je neuvedl jmenovitě – skrývali se pod značkou, avšak znalci tehdejšího výtvarného umění je okamžitě určili. Některá jejich díla jsou v knize publikována a na výstavě také zastoupena.
Výstava je založena na půdorysu Drvotových skupin. Dává nahlédnout do psychologického a psychiatrického způsobu pojetí jednotlivých osobností, odlišujícího se od náhledu na jejich tvorbu z perspektivy dějin umění a výtvarné kritiky. Na výstavě se tak seznámíme s díly umělců, kteří byli dle Drvoty diagnostikováni jako extraverti demonstrativně celkově neurotičtí, extraverti běžní s různým stupněm a druhem neurotičnosti, přechodné typy mezi extraverzí a introverzí s vnější neurotičností, schizoidi celkově neurotičtí, schizoidi bez známek neurotičnosti nebo třeba introverti s celkovou neurotičností.
Ústřední obraz výstavy
Ústředním obrazem výstavy je dílo „Náhlá příhoda na hranici 16. 200 růžových cm“ od nejdražšího tuzemského autora Mikuláše Medka, jehož osobností se také Drvota zabýval. Výřez z obrazu je ostatně titulním dílem publikace Osobnost a tvorba. Dílo perfektně ilustruje způsob, jakým umělec může plátno využít pro zaznamenání svých nejnitěrnějších pocitů, proto ho také na obálku publikace autoři zvolili.
Návštěvníci se mohou seznámit i s dalšími díly zkoumaných osobností (Karla Malicha, Huga Demartiniho, Jiřího Načeradského, Huga Demartiniho, Jiřího Anderleho, Karla Nepraše, Zbyška Siona a dalších) a sami dle podoby děl posoudit, zda mají umělci určité společné psychologické rysy.
Drvota spolupracoval s historikem umění Janem Křížem
Drvota se ve druhé polovině šedesátých let úzce přátelil s historikem umění Janem Křížem. Ten se účastnil základních životopisných pohovorů s vybranými autory. Ze vzájemné spolupráce Drvoty a Kříže vznikl mezioborový dialog psychiatra a historika umění, jenž je možné vyčíst mezi řádky knihy Osobnosti a tvorby, v níž nemohlo být Křížovo jméno z politických důvodů důrazněji zmíněno. I historie ústředního obrazu publikace ale tuto spolupráci mimo jiné dokládá.
Výstava je tak do jisté míry rehabilitací Křížova přínosu k této knize. „Podstatnou roli při vzniku knihy Osobnost a tvorba sehrál historik umění Jan Kříž, který psal o většině umělců, jež Drvota rozebíral. S mnohými z nich ho seznámil. Jeho pluralistický pohled na aktuální výtvarnou scénu zahrnoval kromě strukturální abstrakce a imaginativních tendencí, i rodící se novou figuraci,“ říká Karel Srp.
Výstava probíhá do 4. ledna 2026 v Galerii výtvarného umění v Chebu na adrese náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 10/16. Otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 17 hodin.