RECENZE: Totální rozklad s Tomem Hardym vzdává poctu hongkongské akční škole

Důvodů, proč není nadšení z nového filmu tak velké, bude víc. Evans film natáčel v Cardiffu ve Walesu v roce 2021, ale kvůli hollywoodským stávkám a přetáčkám přichází na Netflix opožděně až nyní a v kratší podobě, než režisér původně zamýšlel.

Původní verze měla mít 150 minut, aktuální má lehce přes hodinu a půl, když nebereme titulky.

Postavy působí jednorozměrně, bez hlubšího charakterového a emočního prokreslení nebo rozvedené motivace jejich konání. Při práci s postavami se Gareth Evans coby scenárista moc nepředvedl a podobně je tomu i s příběhem, který tu vypráví.

Ten je jednoduchý a přímočaře se odvíjející. Chvíli sice trvá, než se zorientujete v tom, kdo na čí straně stojí a kdo na koho a s kým uchystal podraz, ale pak už tu je klasické vyprávění o zradě, zkorumpovaných policistech a rodičích, kteří se snaží ochránit nebo pomstít své děti.

Charlie (Justin Cornwell), odcizený syn mocného realitního magnáta a kandidáta na starostu města Beaumonta (Forest Whitaker), se se svou přítelkyní Miou (Quelin Sepulveda) a dalšími dvěma parťáky dopustí loupeže pro šéfa místní triády. Předání kokainu ale naruší maskovaní střelci, kteří mladého šéfa Tsuiho zabijí.

Jeho strýc a poručník za vraha označí Charlieho, po jehož krku jde Tsuiho matka (Yeo Yann Yann) se členy triády. Beaumont se to dozví a požádá detektiva z oddělení vražd Walkera (Tom Hardy), aby ho ochránil. Walker to bere jako způsob, jak se vyvázat ze svých minulých profesních selhání, jichž se dopustil se svými zkorumpovanými kolegy z protidrogového oddělení.

S novou policejní kolegyní Ellie (Jessie Mei Li) se tak pouští do nerovného souboje nejen s nimi, kriminálním podsvětím žádajícím odplatu za smrt jeho dědice, ale i vlastním svědomím.

Že Walker provedl něco, kvůli čemu od něj odešla žena s malou dcerkou, naznačuje už noirový úvod, v němž na chatě v temných lesích vede monolog o špatných volbách a zátěži minulosti, doprovázený obrazovými problesky do ní.

Zádumčivé, noirové nastavení ústředního protagonisty se u jeho představitele Toma Hardyho pojí s polohou, v jaké ho vídáme ve filmech nejčastěji. S buldočí vytrvalostí v soubojích všeho druhu vzdoruje početní přesile, přičemž akce je uzpůsobena na míru jeho postavě.

Oproti oběma dílům Zátahu je víc americká nebo evropská než asijská. To znamená, že působí zemitěji, i když o nějakém realismu, vzhledem k tomu, jaké přesile je schopen se detektiv ubránit, nelze hovořit. Místo bojových umění a tělesných soubojů jeden na jednoho se tu ke slovu víc dostávají zbraně sečné i palné.

Akce je stejně jako v případě Zátahů hlavní tahák filmu. Ta úvodní automobilová, kdy policisté pronásledují kamion s lupem, má drive, ale působí až příliš videoherně. Sráží ji viditelné CGI (computer-generated imagery, počítačem generované snímky), které se snaží zamaskovat déšť a frenetický střih.

Ten bohužel znepřehledňuje i mnohem povedenější pasáž v tanečním klubu, která se nachází uprostřed filmu. Nechybí jí intenzita a brutalita, známá z režisérových předchozích prací, ale při její délce a s tím, že se odehrává v příšeří, se občas ztrácíme v tom, kdo na koho vlastně střílí.

Zásobníky zbraní se tu nešetří a jeden mrtvý toho schytá opravdu hodně, zvlášť když bereme v potaz i předchozí tělesné souboje. To potvrzuje závěrečné akční inferno ve srubu, kde si dává dostaveníčko komplet zainteresované osazenstvo filmu.

Gareth Evans zde vzdává hold filmům Johna Woo jako Killer a Hard Boiled. Oproti nejznámějším dílům hongkongské akční školy osmdesátých a devadesátých let ale Totálnímu rozkladu chybí jejich osudovost nebo melodramatičnost.

A jsme zpátky u scénáře. Evansovi se nedaří ani scénám, jako je ta při závěrečném zúčtování, v němž jde o život potomků, dát patřičnou emoční rezonanci. Je to důsledek toho, že postavy jsou ploché a dějové linky málo komplexní.

Tom Hardy si tak celý film vystačí víceméně s jedním výrazem a i zbývající herecký ansámbl, byť dobře typově vybraný, nemá moc co hrát.

Z netflixovské nabídky se přesto Evansův snímek vymyká v tom, že nese jasnou autorskou pečeť svého tvůrce a jeho stylu. Není to spotřební zboží, spíš uzpůsobené na míru hlavnímu představiteli. Práce s postavami nebo příběhem jeho předností není, dynamická akce ano.