RECENZE: Mozart byl Japonec. Smiřte se s tím

Wolfgang Amadeus Mozart je v historii hudby jednou z největších person, proto není divu, že se okolo jeho osoby vytvořil jistý kult a řada mýtů. Jeden mýtus je o jeho smrti a právě té se věnuje slavný ruský autor Alexandr Sergejevič Puškin v krátké hře Mozart a Salieri. Tu zpracoval v roce 1979 divadelník Peter Shaffer a vznikl slavný Amadeus, předloha Formanova filmu.

Na divadelních prknech i ve filmu se Amadeus prosadil, mj. si v těchto projektech zahrála herecká esa jako F. Murray Abraham, Tom Hulce, Ian McKellen, Tim Curry či Mark Hamill. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dorazí i seriálové zpracování. Nakonec se jej chopil britský streamer Sky Atlantic, v tuzemsku pak projekt můžeme sledovat na SkyShowtime.

Nový Amadeus je pak kontroverzní v některých obsazeních (někdy však ku prospěchu věci). Předně si Mozarta zahrál Will Sharpe, britsko-japonský herec, jehož jsme viděli například v druhé řadě Bílého lotosu. Jeho vzezření a projev se na první pohled odlišují od dřívějších představitelů slavného skladatele, nicméně po úvodním seznamování si k němu lze najít cestu.

Průšvihem však jsou některé scény, jež jako by vypadly z nové série netflixovských Bridgertonových a do Amadea, byť fikčně historického, se nehodí. Na rakouském dvoře hodují černoši, jeden z nich je dokonce skladatel Süssmayr. V seriálu o hudbě pak jsou občas pasáže zcela bez hudebního doprovodu, což není úplně dobrá vizitka.

Protihráčem Willa Sharpa je Paul Bettany coby Antonio Salieri. V souladu s předlohou sledujeme zapšklého skladatele plného talentu, jenž musí sledovat, kterak nezodpovědný hejsek „slízává smetanu“. Bettany se nesnaží přímo kopírovat oscarový výkon F. Murrayho Abrahama a jde si vlastní cestou, což postavě dává nový a svěží nádech.

Oproti filmu i divadelní adaptaci přibylo v novince několik scén, překvapivě dobrých vtipů a hlavně tzv. bourání čtvrté stěny. Pětidílný seriál, respektive minisérie, odsýpá v až zběsilém tempu a divákovi ukazuje akci, sex a hlavně již zmíněnou rivalitu obou skladatelů.

Nejnovější zpracování Shafferova díla díky tomu není jen tupou kopírkou slavného Formanova velkofilmu. Divákům, kteří snímek tuzemského rodáka neviděli, může posloužit jako vstupenka do historické fikce zápasu dvou geniálních hudebníků. Milovníky původního díla, respektive děl, si ale bude získávat přeci jen složitěji.