RECENZE: Medvěd ve finálovém servisu hřímá lásku k řemeslu i konec posedlosti

S poslední objednávkou a sytými diváky končí bezpochyby jeden z nejvýraznějších seriálů poslední dekády. Pátá řada Medvěda pokračuje v nastaveném trendu v duchu humorného chaosu, stresového prostředí i postav, kterým zmíněné ingredience pracovní atmosféry pomohly stát se lepšími lidmi, kuchaři i druhou rodinou. Tou zvolenou.

Dramatické dítko Christophera Storera, který se postaral také o režii většiny z osmi finálních epizod, svým precizním střihem, nábojem, líbivým soundtrackem a pomyslným tikáním od ploten k poslednímu ubrusu neuvěřitelně a stále baví publikum napříč kategoriemi a zájmovými skupinami.

Jednak po sobě seriál zanechává paletu zajímavých osobností, kterým vdechly život mimořádné herecké výkony. V opačném koutě dramatické kreativity pak výrazně promlouvá o fenoménech workoholismu, vyhoření a v neposlední řadě naprosté ztráty vášně pro činnost, která byla náhradním životem hlavního hrdiny.

Často jsme svědky seriálových vrcholů, které idealizují postavy, jejich skutky a rozhodnutí. Medvěd se staví takovým závěrům na odpor a bez filtru ukazuje, jak vrtkavý je úspěch nebo vědomí, že máte vše. Čas je pro tvůrce ostře relativní v závislosti na kariéře kuchaře Carmyho (Jeremy Allen White) i kvapíku, se kterým se mistr světové gastronomie loučí a předává otěže do rukou, ze kterých je cítit zápal pro kdysi milovaný svět chutí a vůní.

Než ale osazenstvo Medvěda spláchne chicagský monzun, stihne se ještě poprat o jakousi validaci životní práce, ačkoliv ruku v ruce vlastně bojuje o přežití. A právě tenká hranice mezi hvězdami a krachem definuje sérii od začátku. Proto nás jejich vaření baví. Proto se smějeme jejich nadávkám, konfliktům, usmíření a v neposlední řadě peripetiím rodiny Faků.

Energie sálá z pozitivních momentů i totálních průšvihů a nic neleží ladem a neslouží jako vata mezi chody. Z ničeho ještě nebyla patrná taková láska k vaření stejně jako odpor bublající pod pokličkou.

Seriál v roce 2022 přistál v nabídce videoték jako zjevení postavené na talentovaném Whiteovi a návratu jeho Carmyho k rodinnému podniku. Na další pokračování diváci nečekali léta, kvalita neklesala a každá série nadchla svým pojetím, obsahem nebo třeba i výběrem hostujících hvězd. Na konci cesty je špičkově šlapající podnik k prasknutí naplněný postavami, které by samy utáhly díl či dva. A White je jeden z mnoha talentů, kterým zástěra a zvolání „Chef!“ mocně vykoply kariéru.

V neposlední řadě zůstává Medvěd dílem, které je silným kandidátem na opětovná zhlédnutí, i kvůli humoru a hláškám či všudypřítomné mantře, že se „každá vteřina počítá“. Každou vteřinu fiktivní prodejny sendvičů a posléze restaurace zážitkové gastronomie jsme si skutečně vychutnali a v rodině televizní zábavy zůstává čas v ní strávený v těžkém nesouladu s prostým hodnocením procent či hvězd.