RECENZE: Finále Stranger Things hraje na jistotu: Velká bitva, ještě větší loučení

Závěrečný díl s názvem Nohama na zemi dostál svému jménu. Příběh v něm navazuje na plán s fazolovým stonkem a stáčí se k přímému střetu se zlým Vecnou v podání Jamese Campbella Bowera.

Akce se rozjíždí, dětská parta v čele s neohroženou Nancy (Natalia Dyerová) vyráží do boje, zatímco Jedenáctka (Millie Bobby Brownová) s Kali (Linnea Berthelsenová) a Max (Sadie Sinková) hledají ztracené děti uvnitř Vecnovy mysli.

První polovina funguje přesně tak, jak by finále podobného seriálu fungovat mělo. Jednotlivé dějové linie se konečně sbíhají, akce má jasný směr a hrozba propojení reálného světa s temnější dimenzí přes Upside Down přestává působit konečně abstraktně.

Tahle část má tah, napětí i pocit, že se opravdu hraje o všechno. I když se nabízí otázky, jako proč s sebou proboha parta mlaďochů táhne pomalou Joyce (Winona Ryderová) a proč ani při záchraně světa nedostane Mike (Finn Wolfhard) k dispozici žádnou skutečnou zbraň.

Vecna alias Henry je polidštěn a ukazuje se jeho zrození, k čemuž série směřovala. Will nabírá na síle, ač jeho představitel Noah Schnapp chvílemi ukazuje, že jeho herecké nadání nedosahuje takových kvalit, jakých by pro roli bylo potřeba.

Linka se sympatickou Holly (Nell Fisherová) graduje a dává jí prostor plně ukázat, jakou proměnou prošla za dobu strávenou v zajetí.

Jedenáctka i zbytek hrdinů svou poslední bitvou kompletně dospívají, nacházejí vlastní identitu a podtrhují tak hlavní myšlenku tvůrců, kteří celý příběh vnímají jako metaforu pro náročný přechod z dětství do dospělosti.

Ztráty v boji v podstatě nejsou a každý přidá ruku k dílu, ač na některé postavy, které měly velký potenciál (Derek, Dustin…), nezbyl moc velký prostor. I nadále trvá, že vše, co se děje, je stále dokola vysvětlováno, aby to pochopil i divák s mobilem v ruce, a síle epizody to rozhodně nepřidává.

Jakmile je hlavní konflikt uzavřen, finále výrazně zpomalí. Děj se záměrně zastavuje a místo další eskalace dává prostor návratům k minulým událostem, vztahům a osobním bilancím.

Loučení se vším a se všemi je dlouhé a místy až příliš důsledné. Seriál trvá na tom, aby každá důležitá postava dostala svůj moment, některé i dva nebo tři.

Právě tahle druhá část bude pro část diváků problematická. Zatímco úvodní akční pasáž drží pozornost a odpovídá očekávání velkého finále, závěr působí roztaženě a opakovaně se vrací ke stejným emocím.

Nejde o nepochopení rytmu, ale o vědomé rozhodnutí tvůrců dát přednost uzavření celého seriálu před dramatickou gradací. Opatrnost finále navíc odráží i širší kontext období, ve kterém vyšlo.

Po vydání druhé části páté řady se na tvůrce, bratry Dufferovy, snesla výrazná vlna kritiky. Fanoušci poukazovali na nelogičnosti v ději, natahovanou stopáž, zbytečné scény (jako Willův coming out) i opakování stejných motivů stále dokola.

Na internetu se objevily petice vyzývající k přestříhání nebo přepracování scén a sedmá epizoda řady se stala nejhůře hodnoceným dílem série. Atmosféra kolem závěru tak místy připomínala období kolem finále Hry o trůny, kdy se divácké zklamání přelilo v otevřenou frustraci a vyústilo v návrhy alternativních závěrů.

Výsledkem je konec, který se vyhýbá riziku a překvapení, čímž u mě ztratil kredit, který jsem mu (v poslední řadě z velké části z nostalgie a očekávání grandiózního finále) dávala.

Některé dějové linie končí jako přes šablonu, jiné nezajímavě či nevěrohodně. Přesto seriál nezradí sám sebe. Jeho nejsilnější stránkou zůstávají postavy a vztahy mezi nimi, nikoli samotná zápletka.

Pro dlouholeté fanoušky je finále silně emotivním rozloučením, i když nedostálo slibům herců, že bude větší a překvapivější, než si dokážeme představit. Pro ostatní diváky jde spíš o solidní tečku za seriálem, který měl své nejvýraznější momenty už v dřívějších řadách.

Stranger Things končí bezpečně, bez revoluce a snad i bez ostudy. Velká bitva proběhla. Loučení trvalo dlouho. A kapitola, která výrazně ovlivnila televizní popkulturu poslední dekády, je definitivně uzavřená.