Trump, Putin a Wernher von Braun v jedné místnosti. David Černý ukazuje v Benátkách Artocalypsu

Obě postavy vypadají, že jsou na konci svých sil, jsou téměř nehybné, ale vykazují zcela minimální pohyb, jako by říkaly: „Pořád tu jsem!“

Postava připomínající Trumpa sedí na trůnu sestaveném z kostiček jako z lega, který symbolizuje hru a kreativitu. V pozadí neúprosně prostupuje na videu mořem letadlová loď, evokující téměř nezastavitelnou sílu. V kombinaci s tím, že jí velí kdosi blížící se konci života, celá scéna vyzařuje silně znepokojivé napětí.

Postava starce na trůně je nehybná, pohybuje se pouze jeden její prst. Není z toho zřejmé, zda je to automatický, nevědomý pohyb, nebo tichá žádost o pomoc, kterou jazyk už nedokáže vyjádřit.

Jedna polovina těla působí hyperrealisticky, druhá půlka je tvořena digitálně konstruovanou sítí, čímž znovu klade otázku, zda je toto tělo ještě reálné.

Černého výstava s názvem Artocalypsa v oblasti v benátské čtvrti Cannaregio není oficiální součástí bienále, které by mělo navzdory vyhrocené situaci způsobené protesty proti účasti Ruska a Izraele trvat do 22. listopadu.

Koná se ale paralelně s ní a stejně jako mnoho dalších expozic sází na to, že přiláká i návštěvníky tradiční přehlídky současného umění. Kromě národní expozice se i další čeští umělci objevují na samostatných výstavách v benátských palácích.

„O čem je Artocalypsa? O prehistorii lidstva, o jeho budoucnosti a možná i o jeho konci,“ řekl Černý v Benátkách Novinkám. Zbraně provázejí Černého tvorbu od začátku, jejich místo a význam v životě lidí ho fascinuje.

„Z pohledu dnešního světa, současného politického napětí a rozšířené úzkosti z budoucnosti se zbraně jeví jako fenomén nejvyšší naléhavosti. Téměř každá globálně ničivá událost, ať už pandemie, klimatická krize, nebo ekonomický kolaps, nakonec riskuje eskalaci v ozbrojený konflikt, boj o přežití a nevyhnutelnou přítomnost násilí,“ říká sochař.

V různých Černého dílech se tak objevují nejen samotné zbraně jako stroje, ale i jejich tvůrci, uživatelé, obdivovatelé i odpůrci z mnoha úhlů pohledu. „Zbraně v mé práci nejsou jen předměty nebo nástroji, ale zrcadly moci, strachu, ambicí a měnícího se stavu samotného lidstva,“ vysvětluje.

V benátské expozici, rozsáhlé industriální hale, jsou tak pod stropem vidět obrovské černé pistole známé z mnoha předchozích výstav. Doplňují je mimo jiné tři nástěnné portréty, asambláže z polymerní hmoty ze série Vynálezci a vědci.

Série je z let 2013 až 2015 a reliéfní portréty jsou složené vždy z mnoha drobných předmětů, které se nějak vztahují k portrétované osobě.

Pro Artocalypsu vybral autor Leonarda da Vinciho, renesančního génia, jemuž schopnost spojit umělecké mistrovství s hlubokým porozuměním mechanice umožnila vymýšlet pokročilé, často teoretické vojenské technologie.

Druhý v sérii je „otec atomové bomby“ Robert Oppenheimer a třetí německý raketový konstruktér Wernher von Braun.

Všichni tři v hale ze zdi hledí na další objekt, kterým je muž ležící na zemi s hromadou střepů kolem sebe, evokující vysypané sklo z okna. Je další ze série Hrdinové a odkazuje k podezřele velkému množství veřejně známých osobností či úředníků, jež v Rusku v posledních letech vypadli z okna. Oficiálně jsou případy klasifikovány jako sebevraždy nebo nehody a média je označují jako „syndrom náhlého ruského úmrtí“.

Postava ve výstavě se nápadně podobá Vladimiru Putinovi, leží tváří dolů na zemi, ale přesto je stále naživu. Podobně jako plastika muže na trůnu z kostiček působí znepokojujícím dojmem a vyvolává otázku: jak to, že ani po pádu, který by musel být devastující, tahle osoba neodešla z tohoto světa?

Představuje moc jako něco křehkého, teatrálního a v konečném důsledku závislého na lidském těle, i když se snaží tuto závislost popřít.

Výstavu doplňují starší Černého známá díla nebo zmenšené verze jeho nejznámějších prací, jako jsou Entropa, Motýlí efekt či Dead Raped Woman ze série Kits, děl připomínajících skládačky pro malé modeláře, kdy jednotlivé části těl je nejprve třeba vyjmout z rámu, ve kterém jsou upevněné.

Série z roku 1994 ironicky představuje plastové modely v měřítku 1:1, jsou mezi nimi Adam, Eva, Ježíš Kristus, rocková hvězda, umělec a kurátor. Dead Raped Woman upomíná na znásilňování jako stále a systematicky používanou válečnou zbraň a vznikla i jako reakce na válečné zločiny páchané v 90. letech v bývalé Jugoslávii.

K novějším dílům pak patří instalace se třemi malými tanky, které se brodí rudou kašovitou hmotou. Jmenuje se Náměstí Tiank a odkazuje na masakr na pekingském náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) v červnu 1989, kdy čínský komunistický režim brutálně zasáhl proti neozbrojeným studentům volajícím po politických reformách. Krveprolití přineslo stovky obětí na životech.

Expozici rámcuje úvodní scéna ze slavného filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea (1968), v níž lidoop tluče kostí o druhou, ta se tříští a on získává „první zbraň“.