Článek
Příběh o pospolitosti jedné free komunity, podle jedněch doupěte, podle vnímání jiných spíše lidiček ztrácejících se v globalizačních společenských strukturách, napsal rozhněvaný čtyřicátník Welsh (1961), předchůdce o půl generace mladších autorů coolnes, rodák z Edinburku, opravář, umývač nádobí, diskžokej i agent realitní kanceláře, v roce 1983.
Kult má jméno Trainspotting
O třináct let později (1996) podle románu natočil Danny Boyle film a zrodil se mýtus Trainspotting. Zásluhou ostravského DPB a brněnského režiséra Tomáše Svobody, který zvolil původní dramatizaci Harryho Gibsona, vstupuje nyní do českého prostředí.
Drogová závislost, snaha vymanit se z ní, tvrdý asociální argot namísto lidské řeči, snaha o nezávislost na společnosti, výsměch establishmentu, neschopnost komunikovat s ním, nezaměstnanost, záblesky zodpovědnosti za sebe i za okolí, a nakonec úmrtí na AIDS jednoho z nich, to je inscenace, která u nás zatím nejdál přivedla otevřenost scénické výpovědi. Veškerá expresíva a repliky z nich spletené vyjadřují herci DPB přirozeně, a překonávají tak i kolegy z ústeckého Činoherního studia, kteří k nám s cool přišli první.
Záviděníhodný herecký tým
Hereckým objevem v souboru DPB se v Trainspottingu stal Jan Plouhar (nespoutatelný psychopat Spud). Krok s ním drží Michal Čapka (na drogové nezávislosti si zakládající Begbie), jeho bratr Filip (Mark), Roman Harok (Sick Boy), Daniel Zaoral (dealer drog Swan) a Josef Kaluža, tragicky naplňující osud Tommyho. Stejně silným týmem je fraucimór DPB: Lucie Žáčková (Lizzy), Nikola Birklenová (Alison) a novicka z Českého Těšína, živé stříbro Ivana Stejskalová (Dianne).
Divadlo Petra Bezruče dnes v Česku představuje jedinečný fenomén soustředěný na divadlo pro mládež. Tvorbou sbližuje světovou dramatickou tvorbu se sociálně nezáviděníhodným prostředím současných českých měst. Nanejvýš tvrdě, avšak apelativně si všímá, jak namísto revolučního činu v globálním světě funguje už jen sebezničení.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava - Irvine Welsh, Harry Gibson: Trainspotting. Přeložili Ondřej Formánek a John Comer. Režie Tomáš Svoboda, dramaturgie Valeria Schulczová, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Kamila Polívková, hudba Karel Albrecht.