Článek
V nesrovnatelně obtížnějších a skromnějších možnostech scény vznikl zajímavý inscenační pokus. Štindl je dobře poučený brněnským experimentem, jehož otcové a matka (Scherhaufer, Pospíšil, Tálská) byli mistry v převádění filmových scénářů na scénu (za všechny Sviť, svit, má hvězdo a Markéta Lazarova).
Inscenace nazvaná Stalker Walker vychází ze scénáře Arkadije a Borise Strugackých a největším problémem jeho divadelní transformace (Štindl, Katarína Koišová, Jana Čechová) je nemožnost vyjádřit se obrazem, který v Tarkovského filmu pochopitelně dominuje.
Na scéně není možné zobrazit všechna zákoutí filozofických poselství autorů, z nichž za to nejpodstatnější považuji pochyby o lidském rodu, obavy z možností jeho selhání, vize víry v budoucnost, která bývá nadějí lidstva, než se jí znovu a znovu zpronevěří zakázanými zónami a účtováním s okolím. To vedlo nakonec Štindla k filmovým dotáčkám motivů cesty. Kamera těká rozvalinami, pustinou i hustým lesem a zastavuje se jen u jezera, oka lidské marnosti.
Stalker klade základní otázky
Zůstalo tajemno, hledání jistot ve znejistělém světě, objevování mýtů, jejich demytizování a vytváření nových. Cesta za tajemstvím víry. Cítit je globální ohrožení lidstva. Do zóny si lidé dosazovali totalitní režimy, dnešní realita pokročila dál - k vidině zničení civilizace. Už ne v barokním šerosvitu, nýbrž v zatmívání nad člověkem jako biologickým druhem. Varovně se zjevuje i hlas Adolfa Hitlera, vyzývající ke konečnému řešení...
Inscenace naléhavá, vyzývavá, bilanční. V hereckém kolektivu vyrovnanost: Neužil, Siničák, Přecechtěl, Růžičková, Senža i další. Divadlo v 7 a půl si zaslouží podporu.
Divadlo v 7 a půl Brno - Tarkovskij, Strugačtí, Petr Stindl, Katarína Koišová, Jana Čechová: Stalker Walker. Režie Petr Štindl, dramaturgie Katarina Koišová, hudba Peer C. US Sion, výprava Ján Mariánský.