Článek
V nenápadné restauraci uprostřed Prahy sídlí tančírna, o níž nemá většina kolemjdoucích nejmenší tušení. Restaurace Zlatá lyra v Michalské ulici vypadá na první pohled jako ostatní podniky v centru. Venku je miniaturní zahrádka, uvnitř bar, za ním úzká chodba. Tlumené světlo na jejím konci ale prozradí, že vzadu je ještě jedna místnost. Stačí několik kroků a přidá se i tlumená hudba. Potemnělý sál s dřevěnou podlahou a lampičkami na stěnách dýchá málem předválečnou atmosférou. Páry, přitisknuté k sobě, si soustředěně hledí do očí. Tak tohle je pražská milonga.
"Jsme sice zvláštní, trochu uzavřené společenství, ale žádní elitáři, naopak, přijít sem může každý," ubezpečuje mladá drobná žena. Kateřina Mališová je nejlepší tanečnicí, kterou by tu vyznavač argentinského tanga mohl najít. S partnerem Markem Štefanem skončili před čtyřmi lety na mistrovství světa v Miami na čtvrtém místě.
Dnes už nesoutěží a večer chodí raději sem. Jejich život ovládlo tango argentino. "Nadchlo nás. Je úplně jiné, než jaké znáte ze soutěží společenského tance. To je plné efektních figur, je to show pro diváky," vysvětluje Kateřina. Ví o čem mluví, protože právě společenskému tanci se s Markem věnovali na mezinárodní úrovni. "Argentinské tango ale lidé tančí sami pro sebe, proto se nám tak líbí," přidává se Marek.
K tangu patří společnost
Oba dva ho poznali před pěti lety v zahraničí, jenže po návratu domů zjistili, že v Čechách by se jím mohli zabývat jedině o samotě. "Ale to nejde, protože k tomu patří i atmosféra tančírny a společnost," vysvětluje Kateřina. První pražská milonga tedy vznikla proto, aby tihle dva nemuseli být na parketu sami. Proto také začali ve volném čase učit další zájemce. "Kdyby nás nebylo víc, tak by nás s tím naším gramofonem beztak odevšud vyhodili," vtipkuje Marek.
Každé úterý večer po celé léto dávají v Lyře lekce všem začátečníkům - a zdarma. Protože už několik let učí také v pražské taneční škole Step by step, nakazili svou zálibou asi stovku žáků a něktěří už založili v Praze další milongy. Tango argentino se šíří Prahou.
Jde o tanec
Ve Zlaté Lyře se vytvořila za několik let celkem stálá společnost. U jednoho ze stolů pokuřuje dýmku tmavovlasý muž a sleduje páry. "Můžu sem přijít i sám, bez partnerky. A platí to i obráceně. Tangeři si na nic nehrají, i žena může přijít požádat o tanec," usmívá se. "Umíš to? Ne? Škoda." Student z Kostariky se začal učit první figury až v Praze. "A kde jsi se narodila ty?" Když uslyší, že v Kolíně, zasvítí mu oči: "Ahá, tam byla veliká bitva!" Mladý Kostaričan studuje dějiny na filozofické fakultě.
Vzápětí využije příležitost a požádá o tanec drobnou blondýnku v černých šatech, k jejímuž stolu jsme si před chvílí přisedli. Právě se vrátila z parketu.
Jitka Frantová miluje tango
Herečka Jitka Frantová žije od roku 1969 v Římě. Do Prahy přijela kvůli oslavě pětasedmdesátin dramatika Pavla Kohouta, kterou jeho přátelé tajně organizovali v pražském Hotelu Teatrino. Zdejší milongu si našla na internetu, ještě než odjela z Itálie. "Byla jsem na ni zvědavá, protože je velmi mladá, existuje teprve asi čtyři roky," vysvětluje.
Tango argentino se učí už dlouho, i soukromě, a hlavně chodí tančit. Vzápětí prozradí i proč: v Německu ji čekají dvě divadelní představení, v nichž ho bude potřebovat. "Ale dokud nebude premiéra, tak raději nic víc neřeknu, abych to nezakřikla," dodává rychle.
Módní vlna dorazila do Říma o několik let dříve než do Prahy, ale místo aby opadla, sílí. Denně se tančí na mnoha místech, v létě i pod širým nebem. Milongy jsou mnohem větší než v Praze: pro sto, ale i čtyři sta nebo pět set párů.
"Kdybych nebyla herečkou, která tančí, chtěla bych být tanečnicí, která hraje," svěřuje se. Ani jednoho by se nechtěla vzdát. Tvrdí, že tango je jeden z nejtěžších tanců: "Muž určuje a řídí taneční figury a žena ho pouze následuje. Ale bez znalosti techniky nemůže tancovat a naučit se ji trvá při intenzívním studiu nejméně dva roky!"
Na jevišti tančila už mnohokrát. Ve Věci Makropulos, s níž debutovala ve vídeňském divadle, to bylo flamenco. Když loni objela Německo s představením Sunset Boulevard, už se zároveň věnovala stepu kvůli připravovanému muzikálu. Teď se učí rock and roll a latinsko-americké tance.
Jenže argentinské tango pro ni znamená mnohem víc. "Tančit ho nepřestanu, i kdyby příležitost uplatnit ho na jevišti nepřišla," přiznává se. S tím však žádný herec nikdy nepočítá, ani když je pověrčivý a nechce nic zakřiknout. Na konci léta si proto naplánovala stáž s argentinskou tanečnicí. "Herec se musí učit celý život. I ve zralém věku, jestliže chce hrát," zdůrazňuje. Příští rok se proto chystá i do Argentiny.
Tango bylo zakázané
Země, kde tanec v 19. století vznikl, ho nejdřív zakazovala a vyháněla i z nejchudších barů do ulic. Teprve až když se stal módou v Evropě, dostal se i doma na vrchol. Na začátku 21. století se módní vlna přelila světem obráceně - z amerického kontinentu do Evropy - a zasáhla přitom i Prahu.
"Paní Jitka není první, kdo si nás našel ještě před příjezdem do Prahy. Chodí sem tangeři z celé Evropy," tvrdí Marek. Jako by chtěl jeho slova potvrdit, přichází se jeden z tanečníků rozloučit. Zítra, až se vydá Jitka Frantová zpátky do Říma, on bude na cestě do Belgie.