Článek
„Víc než přiznání abstraktního statusu umělce potřebujeme sociální zajištění, kterého jinak nejsme schopni dosáhnout. Umělecká práce je nejistá a česká kultura obecně podfinancovaná. Status kulturního profesionála by měl ideálně zavést důstojné podmínky a podporu ve chvíli výpadku příjmu, kdy nemůžete tvořit a pracovat z mnoha důvodů. To, co chce kultura, jsou ve výsledku mizivé peníze v rámci celého státního rozpočtu,“ řekla Právu za organizátory Anna Štičková.
Nejde jen o herce, zpěváky, spisovatele nebo překladatele, zahrnuty by měly být i technické profese, kurátoři nebo žurnalisté. V kultuře je téměř polovina osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Na ně by podle organizátorů měly dopadnout plánované škrty a zvýšené odvody nejvíce.
„Nejsme typičtí podnikatelé, naším cílem není primárně zisk, a nejsme ani zaměstnanci. Čili jsme v jakémsi vakuu. Status umělce by měl pomáhat zejména v takzvaných hluchých obdobích, protože v kreativním prostředí prostě často nelze jít z projektu do projektu, pokud má jít o nějakou kvalitu,“ řekla Právu režisérka Marta Nováková.
Míň zničených životů
Ministerstvo kultury na legislativě pracuje. Ministr Martin Baxa (ODS) předpokládá, že materiál bude předložen vládě do konce tohoto roku, do konce 2025 má být novela zákona účinná.
„Status umělce/umělkyně zavedeme nově prostřednictvím novely zákona o některých druzích podpory umění. Jde o nástroj podpory nejohroženějším skupinám umělců a umělkyň. Jsme na začátku dlouhodobého procesu, který se bude vyvíjet,“ reagoval ministr.
Happening k nízkým platům umělců a herců před ministerstvem kultury. Na snímku herec Kryštof Bartoš.
Podle zástupců kulturní obce je deklarovaný záměr nedostatečný. „Požadujeme od ministerstva závazný slib, že bude schválen status umělce a umělkyně v rozšířené podobě – tedy status kulturního profesionála – a že na něj budou navazovat další opatření a zákony. Aby se to opravdu stalo, požádali jsme o stvrzení tohoto slibu formou memoranda se zástupci profesních asociací a nezávislých profesionálů. Obáváme se totiž, že na ministerstvu k přijetí takového zákona není vůle,“ dodala Štičková s tím, že takový zákon v minulých letech přijalo Španělsko nebo Portugalsko a je doporučován expertními skupinami na úrovni EU.
„Pokud vláda splní svou povinnost a z plánu obnovy investuje alokované peníze, nastaví se prostředí, kde se dá dlouhodobě žít. Míň zničených životů mladých lidí v kultuře a umění. Míň tragických příběhů citlivých lidí, jimž se nedaří vydělat na životní náklady, i když pracují neustále,“ přidal pro Právo komentář filmař Kryštof Zvolánek.
Méně promarněných talentů
Dlouholetá profesionálka, divadelní autorka a režisérka Jana Ryšánek Schmiedtová vypíchla další aspekty současného stavu.
„Přála bych si, aby existovaly v rámci tohoto statusu něco jako odbory, které by stanovily minimální částku, která by za tu kterou práci měla být vyplacena. Aby nedocházelo ke zneužívání čerstvých absolventů hned po škole, protože nevědí, na jaké peníze mají nárok. Zároveň by mělo být kontrolováno, zda za stejnou práci dostávají ženy stejnou finanční odměnu jako muži. Kulturní sektor kolem sebe vytváří morální mlhu, že se v něm toto neděje, ale děje se to. A konečně by mohla být v českém kulturním provozu alespoň nějaká záchranná síť pro ženy, aby si mohly dovolit být mámy.“