Článek
Co vás na psaní detektivek baví víc než na hudební žurnalistice?
Psaní detektivek není lepší než psaní o hudbě. Jen je to jiné. Bylo by divné, kdybych čtyřicet nebo padesát let psal o stejných věcech. O hudbě jsem psal v době, kdy byla vzrušující a každý večer hrálo mnoho kapel. Svět už se změnil. Pro mě je teď velká výsada a radost, že mohu psát detektivní romány na pokračování. Spisovatelé by se obecně měli snažit psát o různých věcech.
Jak se přihodilo, že se z hudebního publicisty stal spisovatel, autor kriminálních románů?
Pro mě je ale i hudební novinařina spisovatelství. A novelu nazvanou The Kids jsem napsal už v době, kdy jsem psal o hudbě. Upřímně řečeno, nebyla to moc dobrá kniha, ale zajistila mi práci v hudebním magazínu NME. To byla má první novinářská práce. Celý život jsem byl novinář a spisovatel a vždy budu obojím. Svět nás omezuje tolika způsoby, tak proč bychom si měli stanovovat hranice i my sami?
Prý vás k psaní krimi románů přivedl režisér Sam Mendes?
Ano, on je za to odpovědný. Má osobní dráha zločinu začala v roce 2010, když jsem navštívil filmovou projekci a povídal si s režisérem, což byl právě Sam Mendes. Řekl mi, že bude režírovat příští film o Jamesi Bondovi. Sdělil mi, že si znovu pročítá všechny knihy Iana Fleminga o agentovi 007, aby se připravil na natáčení. Pomyslel jsem si, že to zní jako zábavná činnost.
Začal jsem tedy číst a ve chvíli, kdy jsem dočetl první stránku knihy Casino Royale, věděl jsem, že chci také vytvořit postavu, která přetrvá navždy, takovou, jako jsou James Bond, Sherlock Holmes, Dr. Watson nebo Philip Marlowe. Zdá se mi to jako úžasný úspěch a obdivuji spisovatele, kteří to dokázali. Takže Max Wolfe z knihy Smrt všem prasatům vznikl díky Samu Mendesovi.
Pro hudební magazín NME jste psal v sedmdesátých a osmdesátých letech. Co bylo pro tu dobu charakteristické?
Zaprvé bylo tolik skvělých kapel, že bylo každý týden o čem psát. Zadruhé to byla doba před internetem, tudíž byly noviny a časopisy velmi důležité. V časech, kdy jsem tam psal, prodalo NME každý týden čtvrt milionu výtisků. Našimi čtenáři byly hudbou poblázněné děti. Kombinace skvělé muziky a poslední velké éry tisku byla vzrušující.
Co nejlepšího jste v té době prožil?
Každý den byl vzrušující. Každý den jsem si říkal, co se asi stane. Všude byla vynikající hudba. Nejlepší bylo, že člověk zažil skvělé koncerty. Sex Pistols v Londýně, Bruce Springsteena v New Yorku, Prince ve Washingtonu, to si budu pamatovat do posledního dne svého života.
Jaká byla v redakci plné skvělých hudebních novinářů atmosféra?
Atmosféra v NME byla divoká. Sex, drogy a rock and roll. Hodně toho všeho. Dokonce už při snídani.
Měl jste někdy vy sám kapelu?
Ne, ale The Clash mi řekli, že se k nim můžu přidat, když se naučím na bicí. Jenže mně trvalo čtyřicet let stát se dobrým spisovatelem. Nejsem si jistý, jak dlouho by mi zabralo, než by ze mě byl dobrý bubeník.
Na který svůj článek jste nejvíce pyšný?
Když před dvaceti lety zemřela má maminka, napsal jsem v den její smrti o ní a o tom, co pro mě znamenala. Vyšlo to v Daily Mirror, v celostátních novinách, pro které jsem tehdy psal. Jsem na ten článek hrdý.
Z knih jsem pyšný na román Man and Boy, který je o vztahu s mým otcem a synem. A jsem pyšný i na knihy o Maxu Wolfovi, na kterých stále pracuji.
Psal jste do The Daily Telegraph, Daily Mirror nebo The Sun také o hudbě?
Zdaleka nejen o ní. Dvacet let jsem psal sloupky. Hudbu miluji, ale většinu života jsem psal o různých tématech.
Jaká jsou podle vás pravidla psaní detektivek?
Vždy jsem detektivky miloval, bavily mě thrillery. Zdá se mi to být dobrý způsob, jak psát chytře, poutavě a zábavně o velkých tématech naší doby – o terorismu, pašování lidí či velké migraci.
Detektivka autorovi dovoluje psát o jeho světě, ale žánr vyžaduje, aby to bylo zajímavé. Je zakázáno čtenáře nudit. Každý autor detektivek či thrillerů má svůj vlastní přístup. Já chci psát thrillery srdcem. Chci psát fascinující romány, které čtenáře budou nutit obracet stránky a budou na něj mít silný emocionální vliv. Takovou beletrii mám sám rád. Chci být uchvácen a chci si zároveň nechat zlomit srdce.
Nyní u nás vychází kniha Spolek katů. Skupina mstitelů v příběhu unáší a likviduje zločince. Je podle vás někdy třeba, aby člověk vzal spravedlnost do svých rukou?
Když nás právo zklame, pak občas ano. Když svět práva nedokáže přinést opravdovou spravedlnost a autority nedokáží odvést svou práci, je třeba se o ni postarat sám. O tom Spolek katů je.
Kolik knih s Maxem Wolfem jste již napsal a kolik jich ještě chystáte?
Šestá kniha o Maxu Wolfovi vyjde ve Velké Británii v dubnu. Česká republika tedy není příliš pozadu. A kolik jich ještě bude? To bude záležet čistě na čtenářích a na tom, jak moc mají mé knihy o něm rádi. Jestli jich budou chtít víc, budu psát dál.
Může se vám hodit na Zboží.cz: