Článek
Až od 16. století se traduje, že autorem snad byl Roger van der Weyden, vedle Jana van Eycka druhý významný představitel vlámské malby.
Zavedenou tradici odvážně porušil až český restaurátor a historik umění Mojmír S. Frinta, působící dlouhodobě na univerzitách v USA. Podle jeho pečlivého bádání nevytvořil mistrovský kus Roger van der Weyden, ale jeho učitel Robert Campin.
Měla to být úplná senzace. Frinta svůj objev uveřejnil v roce 1966 v holandském Haagu. Jeho kniha měla příznačný název Genius Robert Campin. Ale četl ji jen málokdo, a těm komu se dostala do rukou, tomu se názory českého badatele zdály až příliš odvážné. V obrazárně Prado tak nadále vedle obrazu visí cedulka o Rogerově autorství.
Jenže loni před vánoci vydalo v mnichovském nakladatelství Prestel obsáhlou monografii o Robertu Campinovi, kterou sepsal profesor dějin umění a velký znalec vlámské malby Felix Thürlemann a ten dal ve všem Mojmíru Frintovi za pravdu!
Provedl velmi pečlivý technologický a stylový rozbor a jeho závěr zní zcela jasně: veleslavný obraz z Prada opravdu vytvořil Campin, umělec působící v belgickém městě Tournai, které tehdy bylo stejně velké jako Praha. A byl to právě tento umělec, který společně se starším bratrem Jana van Eycka Hubertem založil slávu vlámské malířské školy.
Thürlemann krok za krokem odhaluje obrovský talent tvůrce i jeho pohnuté životní osudy. Ve svém městě se těšil velké vážnosti a respektu, domohl se i bohatství, pracoval pro radnici i místního biskupa. Patřil mezi uznávané učitele malby. Byl však také pěkný sukničkář. Dne 30. července 1432 stanul u soudu kvůli nevěře. Zapletl se s nějakou Laurence Polette, která podle soudců "po léta vedla nepořádný a z normálu vybočující život". Trestem bylo roční vyhoštění z rodného města. Ale na přímluvu mocné hraběnky z Hennegau bylo Campinovi odpuštěno.
Geniální malíř podle zjištění Thürlemanna zemřel téměř sedmdesátiletý, 26. dubna 1445 v Tournai. Snímání mrtvého Krista z kříže patřilo mezi jeho největší díla. Bylo kdysi součástí oltářního celku složeného několika dalších velkých obrazů, z nichž některé se ztratily a jiné dodnes vlastní galerie v německém Frankfurtu nad Mohanem. Ve své době šlo o stejně známou atrakci jako bylo Klanění Beránkovi v Gentu, které namalovali bratři Eyckové. A sám Campin ještě čtvrt století po svojí smrti velmi ovlivnil pozdně gotického řezbáře Víta Stosse, který svým velkolepým dílem v Krakově snad nejlépe pochopil odkaz jeho patetického i lidsky dojemného malování.
Felix Thürlemann, Robert Campin nakladatelství Prestel, Mnichov 2002, 392 stránek, 305 reprodukcí.