Sklář Jiří Pačinek bude opět vyrábět sochy ze slavného amerického filmu

„Rvalo mi to srdce, protože vím, co to stálo úsilí a práce,“ svěřil se na konci loňského roku Právu s tím, co cítil při sledování závěrečné scény, kdy jeho dílo herci rozbíjejí na cimprcampr.

Přesně dva roky po zrodu objektů bude mít veřejnost možnost nahlédnout pod ruce Jiřímu Pačinkovi a jeho spolupracovníkům v huti v Kunraticích u Cvikova, kde celý projekt v přísném utajení tehdy probíhal. Akce se bude konat 19. a 20. července vždy od 9 do 14 hodin.

Znovu se tak na scéně objeví výkresy a slavný filmový výtvarník řady světově proslulých filmů John Dexter se na dálku zúčastní výroby série deseti speciálně vybraných skvostů, jimiž byly při natáčení v Chorvatsku obklopeny hvězdy Daniel Craig, Kate Hudson, Edward Norton nebo Janelle Monáe.

„Tentokrát budou moci lidé fotografovat, natáčet, dívat se a hlavně se těšit na expozici Glass Onion v liberecké novorokokové kavárně Pošta v rámci Týdne Křišťálového údolí, a to od 28. srpna do 24. září,“ zvou skláři.

Jak se český křišťál z malé severočeské obce dostal až na výsluní Hollywoodu a jaké cesty k tomu vedly, to popisuje Pačinkův spolupracovník David Sobotka. „Tím skutečně velkým okamžikem byl příjezd Johna Dextera, který se jednoho červencového dne za doprovodu produkční manažerky Terry Jones objevil na sklářské huti Jiřího Pačinka a dovezl sem tak trochu atmosféry a vůně Hollywoodu,“ vzpomíná.

„Pro tohoto skromného pána to bylo úplně poprvé, kdy se ocitl ve sklárně, na huti, na dosah rozžhavené peci a ve společnosti sklářů, kteří i přesto, že neumí hovořit plynně anglicky, přijali Johna ihned za svého. Byl šťastný jako malý kluk, který si vezme sklářskou píšťalu a poprvé zkouší vyfouknout žhavou bublinu. Ostatně tímto sklářským křtem také John Dexter prošel a dodnes si vybavuji, jak obrovský zážitek to pro něj byl,“ prozrazuje ještě.

Dexter u nich zůstal na celé týdny a začala se tvořit první série vybraných objektů. Mezi Kunraticemi u Cvikova a americkým Los Angeles tak vznikl jakýsi virtuální most, přes který proudily stovky fotografií a videí, a John Dexter tak konzultoval na dálku tisíců kilometrů se štábem.

„Byly to velké a detailně propracované skleněné sochy, které se do celku a výsledného tvaru kompletovaly buď za horka přímo na píšťale, nebo v případě těch největších a nejtěžších kusů pomocí speciálního sklářského lepidla, které má stejnou pevnost a čirost jako sklo samotné,“ popisuje Sobotka.

Z původního plánu dvaceti objektů se zakázka rozrostla na šedesát kusů – tak byli údajně američtí filmaři nadšeni uměním a umem Jiřího Pačinka a jeho spolupracovníků.