Článek
Michael Cunningham
Michael Cunningham Tělo a krev
Michael Cunningham Tělo a krev Přeložila Veronika Volhejnová.
Odeon
obálka Michael Cunningham: Tělo a krev
Román vypráví o vzestupu a pádu rodiny Stassosových. Sledujeme je během let 1935 až 2035. Constantine, který odjel z rodného Řecka, aby v Americe zbohatl, zplodí se svou ženou Mary, což je zase původem Italka, tři děti. Žádné z nich se však nevyvede tak, jak si náročný otec představoval. Syn je homosexuál, jedna z dcer má nemanželské dítě a druhá se pak odtrhne od rodiny tak brzy, jak jen to lze. Cunningham je výborný ve vcítění se do svých postav – všechny sledované charaktery jsou srozumitelné, živé. Chápeme majetnického Constantina a rozumíme i jeho synovi, pro nějž je nejjednodušší revoltou popření otcem vybudovaného patriarchálního systému. Pro Constantina bylo relativně snadné vybudovat si svůj malý americký sen, ale ještě lehčí je pro jeho děti ho rozbořit.
Herta Müllerová
Herta Müllerová Nížiny
Herta Müllerová Nížiny Přeložila Radka Denemarková.
Mladá fronta
obálka Herta Müllerová: Nížiny
Když bylo oznámeno, že Nobelovu cenu za literaturu za rok 2009 dostane Herta Müllerová (1953), téměř nikdo nevěděl, o koho jde. Akdyž se objevily informace, že jde o autorku, která se narodila v Rumunsku v německojazyčné rodině a kvůli perzekuci se rozhodla v roce 1987 vystěhovat do země svých předků, bylo všem chytrolínům jasné, že jde zase o nějaké ideologické pikle. O spiknutí proti literatuře. Jenže to bylo právě opačně. Müllerová svým dílem dokazuje, že přes všechny experimenty je asi nejdůležitější rolí literární tvorby umělecké zachycení určitého výseku reality. Jinak než fotografie, jinak než film, v komplexnější podobě. Její debut z roku 1982 tvoří 19 povídek o životě na rumunském venkově v dobách jejího mládí. Bez přirozené solidarity, bez idyly, bez štěstí, bez lásky.
Dorota Masłowská
Dorota Masłowská Zabila jsem naše kočky, drahá
Dorota Masłowská Zabila jsem naše kočky, drahá Přeložila Barbora Gregorová.
Odeon
obálka Dorota Masłowská: Zabila jsem naše kočky, drahá
Třetí novela polské autorky míří na svět současných třicátníků. Sama Masłowská se mezi ně už nějakou dobu počítá. A tak si sarkasticky utahuje i sama ze sebe – v ději vystupuje postava mladé spisovatelky, která neví, jak začít svou novou knihu, a pořád dokola si zpívá vlezlý popěvek Baterie Tiptap. Hlavními hrdinkami novely jsou však Farah a Joanne – mladé ženy, které tak úplně neví, co se sebou. Nakupují, cvičí jógu, mluví, mluví a plácají se na místě. Podobných generačních výpovědí, z nichž vycházejí třicátníci povětšinou jako banda pitomců, je plno – Masłowská ovšem z životní vyprázdněnosti svých hrdinů dělá hlavní formální prvek své knihy. Proud banalit tu a tam protne pronikavý postřeh, ale brzy ho zas nutně pohřbí další vlna keců.
Borjana Dodova
Borjana Dodova Inverzní kyvadlo
Revolver Revue
obálka Borjana Dodova: Inverzní kyvadlo
Aby se inverzní kyvadlo nepřekotilo, musí neustále vykonávat drobný pohyb v různých směrech, podobně jako když klaun pořád přešlapuje, aby vyrovnal polohu tyče, která by jinak spadla na zem. Tři povídky s krátkým prologem. Borjana Dodova (1983) vystudovala matematiku a scenáristiku a její psaní má evidentně co dělat s filmem. Pes: Annin přítel Jonio, původem z některé bývalé jugoslávské republiky, zmizí, zato se v jejím bytě objeví vlčák; když pokouše náhodného známého, Anna se psa zbaví... Byt: Každý z hrdinčiných partnerů má potřebu parcelovat prostornou garsonku na menší místnosti; partneři odcházejí, hrdinka stárne a dům, ve kterém bydlí, má porušenou statiku... Mapa: Erika chce přes odpor svého otce žít s cizincem, odjíždí za hranice, vztah ale nevydrží; po čase se vrátí, ale pochopí, že tu už pro ni není místo... Drobné pohyby v různých směrech.
Z deníků Anny Lauermannové-Mikschové
Památník národního písemnictví
obálka Z deníků Anny Lauermannové-Mikschové
Weiner, Theer, Anna Maria, Fischerovi. Vcelku hezké, muži měli cosi laskavě protektorského k Anně Marii, což ona snáší jako hodná slepička, tím způsobem přijde k úspěchu, já mám pro úspěch příliš hrdou povahu (5. ledna 1917). Výběr z deníků Anny Lauermannové-Mikschové z let 1872 až 1929; autorka je známější pod literárním jménem Felix Téver. Jejím salonem na Jungmannově náměstí prošlo množství představitelů české kultury, vědy i politiky. Od členů rodiny Františka Ladislava Riegra přes Ladislava Stroupežnického či Jiřího Karáska ze Lvovic až po Otokara Fischera či Alici Masarykovou. Ostatně ona Anna Maria nosí příjmení Tilschová. V dobách, kdy byla velká politika aktivně přijímanou součástí osobních životů, hrály salony roli tavicích kotlíků, v nichž se probouzela, vzdělávala a rostla část elit. „Slovo“ tu mělo zásadní váhu.