Článek
Krajina dál ubíhá vlastním tempem, pražce napodobují tikot hodin. Z kočárku v uličce za mnou se ozývá řev kojence, zatímco jeho stoická matka listuje knihou Dítě mne připravuje o rozum.
Chtělo by se někomu zavolat, někomu ten příběh vyprávět, vyměnit si pár poznámek k šílenství, které si předáváme mezi generacemi, protože jinak život udržovat neumíme. Jenže volaný Václav Kahuda 24. července 2023 nad probouzejícím se letním ránem definitivně zavěsil a někam odešel. A i když tu po sobě zanechal důležitou mnohovrstevnatou zprávu, tak v české literatuře, stejně jako v životech těch, kteří se s ním přátelili, zůstala natolik velká díra, že ji nejde ucpat slovy.
S Václavem Kahudou odchází jeho svět. Jeden z důležitých, klíčových světů, ve kterém jsme jako čtenáři mohli pobýt. Vypravěč příběhů, do masa zbystřený pozorovatel skutečnosti. Kahudovy popisy dokázaly neuvěřitelným způsobem odrážet fraktální strukturu světa, kde stačí jediný přesně popsaný zlomek příběhu, gesta nebo situace, abychom skrze něj na okamžik zahlédli nekonečný celek. Kahudova Houština vyprávění, ke které se v různých románových titulech stále vracel…
Václav Kahuda se po dvanácti letech vrátil k psaní: Abych se nezalknul nenávistí
Občas jsme si telefonovali. Na první věty navazovaly stále další a postupně vytvářely místy surreálnou, místy groteskní kompozici, dialog, kde každá věta byla obtěžkána dalšími a dalšími významy a jejich přesahy. Hovory trvaly často víc než hodinu a končily vyčerpáním obou stran, stejně jako lekce Večerní školy, které jen přenesly toto soukromé vysílání na vlny Českého rozhlasu.
Poslední společný pořad jsme natočili před rokem, kdy jsme se bez plánu, jen s několika buřty v batohu, vydali na cestu kladenskou krajinou. Václav Kahuda posluchačům Vltavy do mikrofonu bez přípravy, tak jak byl zvyklý, reportoval nejdůležitější zprávy ze světa:
V nebi zpívá skřivánek. Nad námi se vznáší tmavý mrak na modré obloze jak jezero. Je prozářený sluncem. Jeho stín zalil krajinu, ve které letí moták pochop. Moták pochop loví nad polem. Je tady ticho. Když držíme hubu.
