Hlavní obsah

Štefan Švec: Větší bere

27. 9. 2010, 10:00
Právo, Štefan Švec, SALON

Čím víc, tím líp. Na velikosti záleží. V umění platí všechna klišé o velikosti, která si vymyslíte. Chytrá knížka s názvem Jak prodat vycpaného žraloka za 12 miliónů dolarů říká, že cena výtvarného díla dost závisí na jeho rozměrech. Možná proto maloval Malevič prostě bílé čtverce.

Článek

Nejde ale jen o peníze. Velikost nám jednoduše imponuje. Jakákoliv fotografie, zvětšená na formát A2, se stává uměním. Rozvoj reprografické techniky tak vyrábí velké (doslova) fotografy z kdekoho včetně Petera Nagye. V nákupních centrech vidíte mizerné, ale obrovské portréty, makro záběry nebo nesmyslné kompozice, předstírající, že stojí za to se u nich zastavit. Vedení supermarketu tím dostojí své představě o uměleckém zážitku, případně si spolu se svými zákazníky koupí svědomí prodejem veleděl na charitu. A pak že dneska nemáme odpustky.

Jedním z nejpříšernějších žánrů velkoplošné fotografie je reportáž z exotické dovolené. Kdokoli se vrátí z Indie, Afriky nebo Nového Zélandu, cítí povinnost obšťastnit návštěvníky nejbližší etno kavárny zarámovanými výsledky svého souboje s teleobjektivem, kterému se navzdory fotografovi občas povede zaostřit aspoň na něco. Po pražských stěnách dnes visí víc portrétů malebných Evenků, než má ten národ obyvatel.

Abychom ale nesočili jen na fotografy, velikostí nejsou posedlí jen oni. Takový sochař se necítí být sochařem, pokud se aspoň jednou za rok nezúčastní výstavy obřích plastik v ulicích některého velkoměsta. Nelituje nákladů na štafle a vyrobí cokoliv o výšce 4,5 metru, i kdyby mělo jít o zvon do záchodu v měřítku 20:1.

Foto: Petr Horník, Právo

Kritik Štefan Švec

Hudebníky obluzuje ještě úplně jiný druh velikosti. Každá popová, rocková či folková skupina, která prorazí až do playlistu Radiožurnálu, zdá se, musí natočit album se symfonickým orchestrem. Když váš debilní refrén o třech tónech hraje najedou dvě stě smyčců, hned si připadáte v jednom patře s Mozartem.

Pokušení velikosti se prostě nevyhne nikdo. Možná leda literatura. I když megalomanská mnohapatrová knihkupectví, která se bůhvíodkud vynořila v posledních letech, taky o něčem svědčí.

Reklama

Související témata:

Související články

Štefan Švec: Shakespeare, to je žrádýlko!

19. 7. 2010, 10:00

Největší klišé, které může literární kritik předvést, je přirovnávat text k jídlu. Spisovatel píšící „šťavnatým“ jazykem pak podle recenzí „servíruje“ čtenáři...

Štefan Švec: Porodéém vrod!

16. 8. 2010, 10:00

Pamflet je prastarý literární žánr. Textová zbraň, která vystřeluje argumenty, dělá z protivníků pitomce a přesvědčuje čtenáře o svojí pravdě.

Štefan Švec: Cukr pro diabetiky

13. 9. 2010, 10:00

Pamatujete na film Křidýlko nebo stehýnko s Luisem de Funésem? Továrník Tricatel tam vyráběl jídlo z umělé hmoty. Lidi se tomu před třiceti lety strašně smáli.

Výběr článků