Hlavní obsah

Štefan Švec: Když on se vzteknul

17. 3. 2014, 10:00
Právo, Štefan Švec, SALON

Určitě ten pocit znáte. Stud za ty, kteří k vám patří. Za lidi, kteří mají stejné názory, původ nebo třeba jen odznak. Za ty, co se hlásí k té samé politické straně, firmě, fotbalovému klubu, městu, sociální vrstvě nebo církvi. A přesto (nedejbůh proto), že s vámi mají něco společného, se chovají jako burani.

Foto: Jan Koller, ČTK

Slovenský politik Alojz Hlina na tanku, který hlavní míří na Biľakův dům (rok 2012).

Článek

Kdysi jsem v etiopském muzeu slyšel polské turisty, jak oslovují pokladní „hej, opice“. To jsem se styděl, že jsem Evropan. Jindy jsem seděl v pizzerii ob stůl od nejzakrslejšího českého židobijce Adama B. Bartoše – a styděl jsem se, že s tím hnědulánem chodím do téhož podniku.

Poslední dobou se ale stydívám i za lidi, se kterými souhlasím. Jiří Peňás v článku Temná míza Marty Semelové píše o této komunistické poslankyni a jeho názor na ni vlastně sdílím. Peňás ale pouští uzdu vlastní zlobě a v odstavci s názvem Hnus komunistický píše: „Je hnusné to poslouchat a dívat se ještě té ženě do obličeje.

Slušnost a lidskost je tu fackována a urážena. Český komunista ale tak ze své podstaty mluví. Ale to přece není jen hnus komunistický. To je hnus lidský, z něhož český komunismus nabíral svou temnou mízu.“

Pravděpodobně si o Ukrajině a Rusku myslím spíš to, co Jiří Leschtina, než co Stanislav Křeček, ale Leschtina na blogu Respektu o Křečkovi mluví jako o „skrytém rasistovi“, „vyznavači státního terorismu“ a „agresorovi“, který by neměl dál vykonávat funkci zástupce ombudsmana – jenom proto, že vyjádřil jiný názor na ukrajinský konflikt. A to mi přijde přes čáru.

Foto: Petr Horník, Právo

Kritik Štefan Švec

Můžu s někým nesouhlasit a můžu ho dokonce považovat za zlého a nebezpečného. Způsob, kterým píšu, ale vždycky vypovídá o mně. Vylitá žluč je známkou slabosti, ne síly. Kdo se nedovede udržet a píše vztekle, ztrácí body, přesvědčivost i stylistickou lehkost. Je to prakticky pokaždé trapné.

Časopis Reflex psal těsně po smrti Vasila Biľaka články o tom, že je Biľak už konečně v pekle. O Biľakovi si jistě nemyslím nic lepšího než redaktoři Reflexu, ale některé věci se prostě nedělají. Naše texty mluví o nás. Nenávist nás snižuje na úroveň těch, proti kterým bojujeme. Je smutné pozorovat ubohost těch, se kterými souhlasíme.

Reklama

Související témata:

Související články

Štefan Švec: Tvořím, vy nuly

17. 2. 2014, 10:00

Tohle bude hejt. Ve středoškolské stylistice se tenhle publicistický žánr neučí, každopádně na netu se čte stokrát víc než črta, úvaha a causerie dohromady....

Štefan Švec: I Holan může být prča

10. 3. 2014, 10:00

Vysoká kultura vyvolává u někoho estetický zážitek, u jiného mystické vytržení a u většiny alergickou nechuť. Nečekané množství Čechů a Moravanů se osypává už...

Výběr článků