Článek
Pouštěli jsme si s Magdou album Horses pořád dokola, respektive pouštěli jsme z kazeťáku jakési chrchlání, ze kterého trčela basová linka. Stalo se ale tehdy něco neskutečného a mě pustili ze zadrátovaného Československa na týden do Západního Berlína za německou částí rodiny. Okamžitě po příjezdu jsem upaloval do World of Music, název nepřeháněl, v tom obchodu byly všechny desky, na které si člověk vzpomněl. Popravdě jsem ale ještě dřív vystál frontu na berlínské radnici, kde se vyplácelo návštěvníkům z východního sektoru na ruku padesát marek. Pročež jsem Magdě koupil po 12,50 DM originální alba Horses, Easter a Wave. Jak si můžu pamatovat cenu? Přečetl jsem si včera notně ošoupané cenovky na obalech. Není nutné se s ženskýma, když láska pomine, rozejít ve zlém.
Na Magdu a na tohle všechno jsem si vzpomněl, když vyšlo druhé, doplněné vydání knížky s názvem Korálové moře (přeložili Zdeněk Böhm a Markéta Hofmeisterová, VG 2013). Patti Smith ji napsala roku 1989 jako bezprostřední reakci na smrt fotografa Roberta Mapplethorpa a později upravila některé pasáže a sbírku rozšířila o nové.
Teď nevím, je příběh Patti Smith a Roberta Mapplethorpa dostatečně provařený i u nás? Aspoň ve zkratce: budoucí básnířka a rockerka odešla v roce 1967, ve svých 21 letech, do New Yorku. Krátce nato se seznámila se stejně starým Mapplethorpem, který tehdy ještě neměl tušení, že bude někdy fotografovat. Jejich milostný vztah ale nabere nečekané obrátky, když Mapplethorpe odjede do San Franciska a tam si v bohémské čtvrti gayů Castro uvědomí, že kořání jeho duše je poněkud jinde. Nicméně s Patti zůstanou důvěrnými přáteli až do úplného konce, Mapplethorpova úmrtí na AIDS.
V Korálovém moři je neskutečná síla. Sbírka je to zároveň rafinovaná ve své jednoduchosti, právě tak, jako je jednoduchý smutek. Nic komplikovaného, na rozdíl od tónin radosti. Bolest, to je střela.
Klíčem ke sbírce je následující pasáž: Byl předurčen k tomu být nemocen a jedna jeho část to věděla. Ale nechtěl ji oslovovat, teď ne. Tak uprchl do útrob nudy maskované za dobrodružství – čisté a prostorné. Zde se čas natahoval jako nějaký superhrdina z modelíny. Sem by mohl být osud nalákán a zde sražen na kolena. Tato vyhlídka ho naplnila nesmírným odhodláním a on chytal znamení, hnětl je a dával jim nový tvar.
Osobně jsem rád, že se u rozšířeného vydání objevilo kromě původního překladatele Zdeňka Böhma i jméno Markéty Hofmeisterové; jsem totiž přesvědčen, že texty psané ženami by neměli mordovat muži. Nemám na mysli švédské detektivky a jiné spotřební čtivo, ale texty skutečně hluboké, jaké psaly Sylvia Plath nebo Marina Cvetajeva. Obrazně řečeno, chtít od manželky, aby pastu vytlačovala z tuby od konce, je pošetilost. Na druhou stranu ona při čistění zubů večer před spaním současně ještě uklidí nádobí z myčky do kredence, ze skříně vám vyndá čistou košili na zítřek a zkontroluje děti, jestli jsou přikryté. Tohle muž nikdy nepochopí a nezbývá mu než zírat v němém úžasu.
A rozpřáhl své nahé paže ke slunci jako divoch. Roztáhl je do úsvitu, do tepla. A věřil, že se může přizpůsobit čemukoli. Jeho zvýšená teplota ho obdaří neomezenou pohyblivostí. Potom občerstven bude sílit, expandovat. / A všechny jeho svaly se napínaly. / A cítil, jak to přichází, a jediné, co mohl dělat, bylo načerpat, co jen bude možné, a setřást to, co bylo zuboženo násilím křeče. / A všechny jeho svaly se napínaly. / A představy se řítily silou Amazonek. Některé radostné, některé zalité slzami. Zářící úl, helmice z kůže. A cítil vše. Čistotu, do níž se promítají odhalené všechny vzorce světla a smrti. / A všechny jeho svaly se napínaly. / A on se vynořoval. / Promáčený a vzrušený / a chvějící se, / s kůží steřenou / jakoby rukou boží.
Magda psát básně nedovede. Chtěl bych ale, až jednou budu odplouvat do korálového moře, aby mě držela aspoň za ruku, jako Patti Smith Roberta Mapplethorpa.