Článek
Připravil ji Jiří Pátek a vdechl jí kouzlo pozoruhodně oživlého retra. Neměl totiž potřebu přehodnocovat či dokonce zpochybňovat tehdejší hodnoty, a už vůbec mu nešlo o nějaké „správné teoretické východisko“. Vybral ukázky z tvorby ani ne čtyřiceti fotografů domácích a překvapivě i zahraničních a vyargumentovaně polemizuje s dělením na amatéry a profesionály – naopak v tehdejších podmínkách vidí amatérskou fotografii jako přirozený zdroj svobodné tvořivosti zvláště v normalizačních poměrech.
V tematických souborech představené fotografie to dokládají přesvědčivě: jednak velkým soustředěním na erotičnost a nahotu jako důsledek emancipačních trendů šedesátých let, ale také nepopiratelnou odezvou deziluze, kterou sedmdesátá léta přinesla nejen v Československu. Právě tím oživuje výstava jako celek atmosféru sedmdesátých let neobyčejně působivě, bez často módních existenciálních klišé předchozí dekády.
Inspirativní je ale také například naprostá absence pozdější takzvané politické korektnosti, přitom je zjevné, že fotografové si byli vědomi hranic a omezení, které jim společnost diktuje. Ve srovnání s dnešní bezbřehostí a zároveň vyprázdněností se i tak ošidný žánr, jakým je inscenovaná fotografie, jeví jako důvěryhodný, oduševnělý svědek doby.
Výstava Příjemné závislosti patří k tomu nejlepšímu, co je v těchto měsících v českých galeriích ke zhlédnutí.