Článek
Například: Já. Pokud bych se stal rovnoběžkou, asi bych ženskému ňadru záviděl jeho neexaktnost. Na druhou stranu bych si mohl užívat zakřivenosti vesmíru a doufat, že tam, kdesi v jeho nekonečnu, bych se mohl konečně přitisknout na svého kolegu, podobně jako to sem tam udělají ňadra pod košilí.
Možná bych měl v těchto místech raději zapomenout na to, co nejsem, a věnovat se zase chvíli velrybě: Ale na komíně? Nestačila by jen obyčejná ryba, nebo dokonce sardinka v kapse kominického saka? Nestačila.
Velryba by totiž opravdu na speciálně upravené střeše mohla svým ocasem vymetat komín, samozřejmě širšího průměru. Takže nám zbývá pouze malý lingvistický problém: Proč velryba také nevymetá pořád komíny. To také je možná důležitější než samotný fakt, že se velryba nachází na střeše. Nebo to ne před vymetá? Myslím si, že oboje, jak také před je, tak i ono ne před vymetá, si raději objasníme až na konci textu. Nyní bychom se moc zapletli.
Ovšem nesmíme zapomenout na fakt, že pojem důležitější je velmi relativní. Čím bychom potom vysvětlili, že pro někoho je důležitější láska a pro jiného zase zlevněná zelenina?
Některá slova se opravdu tváří tak hloupě, že uděláme lépe, když je přeskočíme. Ukáži vám to na osobním příkladu. Právě přeskočím dvě slova: Hop! A je to. Přeskočil jsem dvě slova a použil k tomu jenom jedno. Ano, máte pravdu, mám na mysli ono slovo Hop!. Je to praktické. Horší by bylo, kdybych na přeskočení dvou slov potřeboval další dvě slova, například: Hop!, Hop!.
Ale vraťme se ještě jednou k zakřivení vesmíru a vlastnímu lhaní. Tato dvě témata jsem trochu opomenul.
Zakřivení vesmíru: Pravděpodobně jsem zvolil téma nad své možnosti. Jestli je vesmír opravdu křivý, na rozdíl třeba od nosu, vysvětlit neumím. Vůbec nechápu, proč se tento bod objevil právě tady. Snad jsem si chtěl chvíli připadat jako fyzik. Nevím. Jiné vysvětlení pro to nemám.
Vlastní lhaní: Stačí si počíst kolem.
Abych jen tak nepřemýšlel do luftu a nevyhýbal se té velrybě na střeše, pokusím se vymést komín aspoň malinkým kaprem.
Moje žena Miriam říká, že je to hloupost, že bych mohl spadnout ze žebříku. Namítám jí, že to bude jen pět metrů a kapr bude stejně mrtvý. Nakonec souhlasí, že můžu, ale jen pokud ona sama u toho bude. Jsem pro, potřebuji, aby mě někdo vyfotografoval. Trochu mě však mrzí, že bude muset stát s fotoaparátem na druhé straně baráku, a pokud spadnu, tak to nezachytí. Snad kdybych měl fotografy dva, to by ale mohla pojmout podezření, že chci spadnout.
Těším se, až polezu s kaprem na střechu, vymetu s ním lehce komín a potom zase slezu. Dělat obyčejné a prosté věci mě vždy naplňovalo štěstím a optimismem.
Teď se jenom obávám, aby mě nenapadla jiná věta, například: Jak se stát úředníkem.
A na závěr bych rád sdělil, že věta Vždyť velryba také nevymetá pořád komíny! není nic jiného než zoufalý výkřik člověka, který musí jít ráno do práce.