Článek
Někdejší žák a asistent režisérky Ruth Berghausové Franz Konwitchny riskoval extrémně odvážnou, eroticky vyhraněnou inscenaci Mozartova Dona Giovanniho, podporován fenomenálním hudebním nastudováním mladého, dosud málo známého dirigenta Kyrila Petrenka.
Na scéně Německé opery přistoupil ke studiu Salome naopak suverénní znalec Straussova díla Marc Albrecht, provázen kolosálním režijním a výtvarným projektem přímého Brechtova žáka Achima Freyera, aby znovu objevili dychtivému publiku širokodechou operní fresku a zosobněnou femme fatale z předminulého století.
Salome jako zhýčkaná představitelka zlaté mládeže
V jejich aktuálním pojetí je Salome svévolná zhýčkaná dcera z "vyšších kruhů", jež se chce ve svých přáních, rozmarech, kráse i krutosti do krajnosti vyžít, získat pro sebe od života jmění, moc i fantastické ideje. Marné hledání její nenaplněné lásky vrcholí tragédií, s níž vykupuje své touhy popravou proroka Jochanaana, a "tancem smrti" oslavuje jeho zkrvavenou hlavu.
Richard Strauss zhodnotil tento jedinečný operní horor civilizovaného světa účinně drásavým proudem orchestrální hudby, která posluchače zasahuje dnes jako před sto lety. Komentuje totiž i dnešní svět plný drásajících válek, převratných hodnot, násilí a všeobecné anarchie.
Působivá a aktuální inscenace
Postromantický skladatel a citlivý psycholog společnosti připravil s nadaným režisérem a výtvarníkem Achimem Freyerem publiku obsesivní obraz živého dneška, jaký nedokáže nabídnout ani nejdrastičtější film a jaký naplňuje nejnáročnější představy diváka operního divadla.
Nárokům berlínské inscenace Salome odpovídají také skvělé sólistické výkony, jimž dominují američtí pěvci Susan Anthony (Salome) a Greer Grimsley (Jochanaan). Susan Anthonyová (Salome) a Greer Grimsley (Jochanaan) v berlínské inscenaci Salome