Článek
Kurátorům Národní galerie Jiřímu Fajtovi a Mileně Kalinovské se pomocí zápůjček ze zahraničních sbírek největších světových muzeí i od soukromých sběratelů podařilo sestavit instruktivní pohled na jeho celoživotní umělecký odkaz.
Mnohé je osobním dialogem autora s tradicí. Podoba nahé Emy, Richterovy první manželky, je jeho reakcí na Duchampův Akt sestupující ze schodů, ale současně je to obraz chápající ženské tělo s poetikou, jakou mají Venuše benátských mistrů Tiziana a Giorgioneho.
Autora zajímají banální předměty jako židle, stůl, zapálená svíčka, květinové zátiší, dokonce i rulička toaletního papíru. Maluje je se zaujetím, s jakým kdysi maloval Vincent van Gogh své boty nebo postel v ateliéru. Je také výjimečný krajinář. Řada obrazů je inspirována jeho domácím zázemím, ale vyslovuje se i proti terorismu a připomíná neblahé dědictví nacistické třetí říše.
Přímo na schodišti pražského paláce Kinských najdou diváci portréty 48 osobností německé vědy a kultury, které Richter představil na Benátském bienále v roce 1972. Zařadil mezi ně i Franze Kafku. Z obrazů speciální technologií vytvořil pět sérií digitálních tisků, které jsou jeho originální „grafickou“ technikou, a celou vystavenou sérii portrétů věnoval Národní galerii v Praze.
Výstava jako celek je velkolepou oslavou současného malířství.