Ředitel Robert Kolář: Dvořákova Praha bude letos více česká

Od března do května jsme jako asi všichni zažili kvůli koronaviru hodně turbulentní období. A jeho výsledkem je rozhodnutí festival uspořádat bez dramaturgických kompromisů a bez změny obsahu, ale s velkými přesuny interpretů. V podstatě s domácími hudebníky.

Náš intendant Jan Simon odvedl skvělou práci a zajistil i v této situaci mimořádné obsazení. A hlavně platí, že čeští hudebníci, čeští muzikanti jsou světová špička. Takže to je to poslední, čeho bych se bál.

Musím říci, že po konečném rozhodnutí festival uspořádat v domácím provedení se mi hodně ulevilo. Pokud bychom se pokusili udržet obvyklé mezinárodní obsazení, bylo by to neadekvátní riziko. Nejspíše bychom do poslední chvíle nevěděli, kdo nakonec bude moci přijet a kdo ne. Nepochybuji, že právě domácí řešení by Antonín Dvořák ocenil.

Jsem o tom přesvědčen. Dvořák byl velmi moderní člověk, svým způsobem světoběžník, on delší či kratší dobu žil v řadě zemí a obrovské množství jich navštívil, ale byl to také skutečný vlastenec v tom nejlepším smyslu slova. Byl by první, kdo by v dnešní době volal po podpoře domácí hudby a českých muzikantů.

Ano, měli jsme na mysli i tento aspekt. Ve hře byla možnost celý ročník zrušit a neriskovat vůbec, ale to nám připadalo nefér jak vůči posluchačům, pro které je Dvořákova Praha neodmyslitelnou součástí a jednou z dominant kulturního podzimu, tak vůči českým hudebníkům.

Snad každý pochopí tu nadsázku. Ostatně za dirigentský pult České filharmonie se 4. i 5. září postaví Semjon Byčkov, tedy šéfdirigent tohoto tělesa narozený v Rusku a žijící ve Spojených státech, ale také člověk, kterého už my všichni kolem muziky chápeme jako součást českého kulturního života. Což je, myslím, hodně dvořákovské vidění světa.

A pochopitelně doufáme pevně, že epidemiologická situace dovolí, aby naše publikum bylo mezinárodní – třeba ne tolik, jak bylo obvyklé v předchozích ročnících, ale že alespoň v rámci možností uvítáme i naše tradiční „kulturní turisty“. Ostatně Praha je město mnoha národností. Prostě to chápeme spíše v obecném kulturním smyslu slova, nikoliv jako národnostní vymezení.

Nemám pocit, že by náš krok někdo vnímal jako nepochopitelný nebo nepřátelský. My si ostatně zakládáme na dobrých vztazích s našimi hudebními přáteli a ty určitě nebyly narušeny. Oni dobře vědí, že jsme to rozhodnutí udělali po dlouhých úvahách a pod tíhou doby. Vědí také, že nejsme jediní, kdo tak pod vlivem okolností učinili.

Navíc si uvědomují, že tento festival má tradici a bude zde příští rok a další roky, a že i když letos nějaká dohoda musela kvůli epidemii padnout, tak v dalších letech se jim Dvořákova Praha znovu otevře.

Kapacita sálů je zatím omezená na 500 míst, protože samozřejmě respektujeme současná vládní nařízení. Spolu s tím, jak se opatření budou rozvolňovat, jsme připraveni okamžitě reagovat a množství vstupenek navýšit. A přirozeně doufáme, že bude možné obsadit celé sály.

Prodej vstupenek je pro nás velmi podstatný příjem. Z hlediska financí je samozřejmě obrovský rozdíl, pokud prodáváte 500 nebo 1000 lístků. Takže jako všichni v oboru i my doufáme ve využití plné kapacity sálů. Naštěstí máme dlouhodobé finanční partnery v našich mecenáších, především v Karel Komárek Family Foundation, a také v Ministerstvu kultury České republiky a v hlavním městě Praze.

To nám dává silné zázemí. Ale kompletní sály by nám situaci zjednodušily. A to ani nemluvím o příznivcích hudby, kterých bychom v případě omezení museli s těžkým srdcem mnoho odmítnout.

Nechci to stavět takhle, nemám to rád ani v ročnících, kdy přivážíme do Prahy naše hvězdné přátele z blízké i daleké ciziny. Podstatné je, že domácí obsazení není žádný kompromis z hlediska kvality. Jenže ten program je rozsáhlý a interpretů i v sólových partech jsou desítky, tak bych potřeboval celou tiskovou stranu.

Ostatně kdo si do vyhledávače zadá „Dvořákova Praha“, tak na webu najde množství podrobností a informací. Já spíše upozorním na jeden koncert, který ukazuje naše směřování v Akademii klasické hudby. Odehraje se 13. září v Rudolfinu a pod vedením skvělého českého dirigenta Tomáše Netopila vystoupí Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy. Orchestr je sestavený ze studentů konzervatoří a akademií.

Pod Tomášovým uměleckým vedením s podporou naší akademie se měl připravovat během jeho Letní hudební akademie v Kroměříži. V letošním roce přípravu musíme díky známým okolnostem zvládnout před festivalem v Praze. Ale nepochybuji, že nás pak všechny ohromí Beethovenovou symfonií č. 9 d moll s Ódou na radost.

A v letech dalších už proběhnou veškeré kurzy formou soustředění právě v Kroměříži. Vytvoření a podpora tohoto orchestru ji jednou ze splátek akademie Antonínu Dvořákovi a jeho odkazu.