RECENZE: Zmapovaná země písničkáře Oldřicha Janoty

Poslechnout si archív Janotových nahrávek z koncertů i domácích studií zabere podle autorů kompilace čtvrt roku čistého času. Tuto práci vykonal dramaturg Jaroslav Tarnovski spolu s Janotou. Výsledkem je přibližně devět hodin hudby vzniklé od sedmdesátých let po současnost, vybrané i s ohledem na zvukovou kvalitu.

Zjednodušovat bývá nebezpečné, ale po vyslechnutí všech chronologicky řazených alb se Janotova umělecká cesta před námi vine relativně přehledně, byť s vědomím nečekaných odboček i průchodů bludištěm.

Začíná nekonvenčním folkovým písničkářstvím, shrnutým na disku Na kole z noční směny. Jsou na něm ukázky z repertoáru kapely Pentagram, fungující v letech 1977 až 1979 a první Janotovy „trvalky“ Ztracený ve světě nebo Prvnička. Udivuje, jak nadčasové jsou texty většiny písní.

Na druhém disku Fotograf aktů se začíná projevovat fascinace repetitivními figurami a minimalismem. Dramaturgie se lehce dotkne i tvorby kapely Mozart K., hrající v období 1980 až 1983, ovšem tak, aby se obsah alba příliš nepřekrýval s 2CD Jako měsíc (2003). Zazní i další z Janotových nejznámějších písní Země nikoho nebo Zrychlený vlak.

Následující díl „ve hálali bzoreN (Abys nerozbila láhev)“ se vrací k triu Janota–Fidler–Richter, existujícímu v letech 1983 až 1985 a experimentujícímu se zvukem kytar, přednatočenými stopami či pozpátku puštěnými magnetofonovými pásky. Repertoár tria už sice zachytilo dvojalbum High Fidelity (2001), ovšem zatímco na něm šlo o koncertní nahrávky, nyní vychází komornější, domácí záznam.

Zamýšlené texty, které původně nebyly zachyceny, Janota dotočil až nyní. Minulé se potkalo se současností. Jako bonus obsahuje album provedení Červené karkulky z folkového festivalu Břeclavský kolotoč, na němž musela zvuková koláž působit opravdu jako pěst na oko či spíše pěst na bendžo.

Týden v Malovaném domě přináší ambientní nahrávky, pořízené v roce 1990 v prostorách renesančního Malovaného domu v Třebíči. Prostředí Janotu spojilo v improvizaci například s Antonínem Hlávkou a Jaroslavem Noskem, členy industriální kapely Veselí Filištínové.

Jedinou reedici v rámci kompletu představuje album Žlutě, jehož původní vydání z roku 1994 dávno není dostupné. Další díly kompletu provedou posluchače Janotovou zvukovou skicou „levácké opery“ Zrcadlová koza (2011) na neveselé téma lidského neuznání jinakosti i současnějším písňovým repertoárem.

Dramaturgové zdůrazňují, že komplet nepředstavuje „best of“ a některé známé Janotovy balady chybí. Záměrně, vždyť vyšly třeba na široce rozšířeném albu Podzimní král (2000).

Určité bílé místo ovšem komplet zanechal nedoplněné. Janotovu spolupráci s Irenou a Vojtěchem Havlovými, byť existují kvalitní záznamy a v plánu vydavatelů bylo reedovat vzácné studiové snímky, třeba z vinylového EP Ozářený sluncem, mrakem zastíněný (1989). Havlovi ale s publikováním nahrávek nesouhlasili.

Sympaticky působí nadsázka čišící z doprovodných textů v bookletech. Tvůrci udělali vše potřebné, aby počin nepůsobil jako nabubřelý sborník celoživotního díla či sebestředné sebrané spisy se zlatou ořízkou. Vtipně to ilustruje třeba kvíz „znáte dobře svého umělce“ s otázkami typu „které umělcovo období posluchači nejvíce nesnášeli“ a „správnou odpovědí“ – všechna. Stejný úkol trochu se shodit mají i typografické chyby v bookletech. Nemluvě o názvu kolekce Ultimate Nothing, Kompletní nic. Navzdory sebeironii ovšem komplet představuje pro početné Janotovy příznivce zatraceně zajímavé „něco“.